ZEL(e)NÉ LISTY

Tillandsia stricta – pěkný výsledek mé nerozhodnosti

Nerozhodnost někdy pěkně komplikuje život. Uvedu příklad. Před pár lety jsem v květinářství uviděl plato s nápisem „Živé kameny“. K lithopsům se tam nějakou náhodou připletly i tři malé rostliny Euphorbia obesa. Viděl jsem je poprvé, hned mě padly do oka všechny tři a nevěděl jsem, kterou vybrat. Jedna výrazněji zbarvená, druhá hezky zelená a třetí zajímavě našedlá. Jednu jsem vybral, koupil a vzápětí začaly hlodat pochybnosti. Den na to jsem se „čistě náhodou“ před tím samým obchodem stál z novu. Obě tam ještě byly a po chvíli váhání jsem koupil obě, abych tam další den nemusel znovu J.

Nebudu psát o pryšcích, mám připravenou další tilandsii – T. stricta, ten úvod byl záměrně kvůli tomu, abych objasnil, proč mám nějaké tilandsie ve vícerých variantách. Není to nějaká větší znalost jednotlivých rostlin a snaha dobrat se znalostem jejich detailních rozdílů, ale obyčejná nerozhodnost. Když je v nabídce víc různých variant, tak dlouho váhám kterou, až je někdy objednám všechny. To se stalo i u „stricty“, která byla v nabídce ve třech různých formách. Tento díky velkěmu rozsahu areálu výskytu ( Argentina, Brazílie, Paraguay, Trinidad, Uruguay ) variabilní druh má sice uznané jen dvě variety, lišící se uspořádáním květů na stonku květenství, přesto se i v nabídkách našich pěstitelů vyskytuje ve více podobách s rozdílnou tuhostí i zabarvením listů i květů.

Když jsem ji před pár lety objednával, rozhodoval jsem se tedy bohudík jen mezi třemi možnostmi, tu jemnolistou formu o které právě dnes chci psát jsem téměř vyloučil. V té době jsem za nejkrásnější tilandsie považoval ty s tuhými, sukulentními listy. Nakonec jsem ji také objednal spolu s klasickou „strictou“ a další- tuholistou, která bývá na zahraničních internetových stránkách nazývána Hard leaf, tedy tvrdý list. Jemnolistá forma je z těch tří jediná, které se u mě viditelně daří a která už dvakrát kvetla. Ty druhé dvě tak nějak přežívají, nekvetou a tak si na své místo v Zelených listech ještě budou muset počkat, až si ho víc zaslouží.

Když jsem prvně viděl odnož jemnolisté T. stricta, první, co mě napadlo, byly pochyby, zda se o tuhle rostlinu, připomínající malý trs trávy budu umět postarat a jestli jak se říká „vydrží do švestek“. Když od někoho, v tomto případě od této rostliny moc nečekáte, může naopak mile překvapit. T. stricta pomalu a jistě, jak tomu u tilandsií bývá, přirůstala svými tenkými, ohnutými, sotva deset centimetrů dlouhými listy. Vytvořila pěknou růžici, která zvlášť před prvním rozkvětem připomínala malý, zelený vodotrysk.

Po třech letech koncem podzimu se ve středu růžice objevilo poupě, tedy přesněji květní listeny. Na vánoční svátky se předvedla v plném květu, asi mně chtěla připravit hezký dárek. Po roce vykvetla znovu, ale tentokrát květ tak povedený nebyl. Domnívám se, že to může být ze dvou důvodů. Rok byl možná krátký na to, aby se v podmínkách bytu dostala do potřebné formy. Nebo to může být tím, že při prvním kvetení jsem ji nadstandartně každý den rosil hned od chvíle, kdy jsem si všimnul zárodku květenství. Po druhé jsem ji zaléval jako všechny ostatní v zimním období, třikrát týdně.

Tillandsia  stricta jemnolistá je spíš „zelená“ tilandsie vyžadující větší vlhkost a častější zálivku. Daří se jí na světlém místě. Měla by být nenáročná a dobře rostoucí, což u této konkrétní formy mohu potvrdit. Jsem rád, že ji mám, i když možná právě díky své nerozhodnosti.   J.K.

Fotografie:

1. Tillandsia stricta

2. Mladé květenství uprostřed růžice

3. Rostlina v květu

4. Květ

5. Po odkvětu