ZEL(e)NÉ LISTY

Tillandsia juncea Ruiz & Pavon (1817) aneb jak se leze do zelí

Fotografie 1:

1. Tillandsia juncea

2. Tillandsia juncea - květenství (inflorescence)

3. Tillandsia juncea - květ (flower)

..................................................................................

Cítím se teď tak trochu jako prvorodička (omluvte mě za tento termín, ale vzhledem ke svým 3 dětem si jej snad mohu dovolit, jelikož vím, oč běží). Psát o tilandsiích ve stínu našeho kamaráda J. K. je (ne)slušná opovážlivost, jediné, co by mě mohlo omluvit je jen to, že my dva s Jirkou pěstujeme tilandsie trochu jinak. Je to dáno tím, že rostliny tohoto rodu pěstujeme jen pár let, jsou jen jedněmi z mnoha dalších druhů a rodů a v neposlední řadě hlavně možností letnit rostliny v sezóně pod širým nebem. Tím je dáno téměř vše a mohu všechny body upřesnit: tilandsie pěstujeme ještě tak nějak polopaticky či intuitivně (jak jinak, když máme málo zkušeností ), nemáme na ně tolik času, kolik bychom chtěli (přeložím: ani trochu je nehýčkáme) a letněním se tak trochu zbavujeme povinnosti jim pravidelně dodávat životodárnou vláhu (taková čerstvá dešťová voda s rozpuštěným vzdušným dusíkem, to je věc!). Rostliny jsou to neskutečně statečné, protože v naprosté většině nějak přežijí podzim, zimu a časné jaro – dobu, kdy jsou zazimované ve skleníku a jsou odkázané jen na vzdušnou vlhkost (té se jim naštěstí dostává, protože zhruba jednou týdně zalévám celé nejvrchnější patro středového regálu – plata s africkými oxalisy) a občasné porosení rozprašovačem. Na rostlinách je vidět, že by té vody potřebovaly o trochu víc, ale někdy zapomenu já, někdy zlobí rozprašovač…

Od tohoto zimování v prostorách s nižší teplotou a sporadickým přísunem vody se odvíjí naše občasné nákupy tilandsií. Když už se rozhodneme přikoupit jednu - dvě rostliny, vybereme si několik adeptů a pak nezapomeneme prodejcům zdůraznit, že by to nemělo být nic náročného na teplo a na pravidelný přísun vody. Zkušení pěstitelé, u kterých nakupujeme (Pavel Heřtus a Láďa Petr) nám vždy ty náročnější druhy taktně vymluví (naštěstí jim nejde o „kšeft“, opravdu bych nechtěla, aby k nám šly tak nádherné rostliny do záhuby), takže si domů nosíme v naprosté většině „držáky“ – tedy tilandsie, schopné přežít i naši péči – nepéči. A představte si, ony  nás i za to odměňují občasným kvetením.

Většina druhů, které byste u nás našli, pochází z Mexika. Je to logické – rostliny z této oblasti jsou podle mě zvyklé na sezónní vysoké teploty s nárazovým přísunem srážek a dovedou snášet jejich občasný nedostatek. Tillandsia juncea pochází právě z Mexika (a směrem na jih se vyskytuje až v Bolívii).  Roste zde buď epifyticky v korunách stromů, nebo i teresticky (v podrostu). Patří mezi bezstonkové druhy a její jméno napovídá, že množstvím dlouhých tenkých listů se podobá trsům travin (jedním ze synonym je i  T. juncifolia, což se dá přeložit jako trávolistá). Květenství na dlouhé lodyze (delší než listy) nese asi 7 cm dlouhý klas, polopřisedlé trubkovité květy mají kopinaté kališní lístky (do 2 cm délky) a fialové korunní lístky (do 4 cm délky). Tyčinky jsou vysunuté ven z úzké trubky, čímž usnadňují sprášení. Sami vidíte, že jen s malou dopomocí se opylení povedlo i u nás, po odkvětu se kromě odnoží u báze rostliny začaly vytvářet vřetenovité dřevnaté tobolky se špičkou na konci (do 3,5 cm délky). I když rostlina kvetla v půlce srpna, tobolky jsou ještě teď zelené, takže si musíme počkat na dozrání. Zelená barva se změní na hnědavou, tobolky podélně puknou a začnou z ní vylétávat početná ochmýřená semena. Pokud byste na svých rostlinách také sklízeli úrodu semen a zatoužili po jejich vysetí, neotálejte, semena záhy (po několika málo měsících) ztrácejí klíčivost. O tom, jak na jejich výsevy, si  můžeme v budoucnu popovídat u nějaké další tilandsie z naší sbírky, určitě je z čeho vybírat.   R.

Summary:

Description and experiences with growing of Tillandsia juncea.

Fotografie 2:

1. Tillandsia juncea - odnože

2. Tillandsia juncea - tobolky (capsules)

3. Detail listu (Detail of e leaf)