Tillandsia bulbosa a Tillandsia pruinosa
Tillandsia bulbosa a Tillandsia pruinosa
Patří mezi nejhezčí, nejznámější a nejoblíbenější. Obě jsou vhodné i pro ty, kdo doma ještě žádnou tilandsii nemají a možná i váhají, jestli by se také mezi jejich ostatní zelené oblíbence nějaká nehodila. Patří totiž i mezi ty bezproblémové, snadno pěstovatelné.
Obě patří mezi tilandsie pacibulkovité, název bulbosa znamená přímo „cibulovitý“. Na obou těchto
rostlinách je tento tvar patrnější 
ještě více, než na stejně známé a oblíbené T. caput-medusae.
Zvlášť T. bulbosa je rostlinou opravdu velmi zvláštního a originálního vzhledu. Širší listová pochva tvořící „cibuli“ má díky povrchu pokrytému miniaturními šupinkami pro vstřebávání vody matně šedé zbarvení. Samotný hladký list tmavozelené barvy se podobá spíš trochu pokroucenému drátu, podle velikosti rostliny silnému a dlouhému.
„Bulbosu“ jsem dostal coby dvou až tříletý semenáček, v průměru listové růžice (což v jejím případě není úplně výstižné) mohla mít tak tři centimetry. Pěstování tilandsií ze semen je oproti jiným rostlinám o dost zdlouhavější a složitější. Ale i takto malá relativně rychle a dobře přirůstala. Po dvou letech kdy se víc jak dvojnásobně zvětšila, vypustila první odnož - aniž by před tím vykvetla. Ta druhá svou předchůdkyni celkem rychle ( během dvou let ) přerostla a také i vykvetla. Víc, než samotný modrý 
trubkovitý květ mě zaujal načervenalý květní klas. Po odkvětu se za krátký čas objevila odnož třetí, která v těchto dnech, po roce života začíná kvést. V menší velikosti, než odnož druhá.
T. pruinosa je o něco větší a zavalitější než „bulbosa“, přesto stále v sympaticky přijatelné velikosti do dvaceti centimetrů, většinou menší. Hlavně je chlupatější, nebo spíš sametovější. Na tuto vlastnost upozorňuje už její jméno znamenající ojíněná. „Pruinosu“ jsem dostal už téměř 
dospělou. Působila na mě dojmem rostliny milující slunce. Umístil jsem ji na okně blízko skla a na uvítanou ji popálil. Naštěstí jen na jednom listu. Někdy i u světlo a slunce vyžadujících rostlin, jako jsou právě tilandsie, je nutná opatrnost, zvlášť po zimě, kdy jsou rostliny slunci odvyklé. Potom je může popálit i odpolední slunce, obzvláště za oknem. Po roce „pruinosa“ vykvetla a zlášť pěkně byl vybarven její květní klas. Samotné květy jsou tmavě modré, trubkovité. Po odkvětu se za jedním listem objevila odnož, jediná, ale hezky přirůstající.
Co ještě napsat k pěstování obou tilandsií? T. bulbosa snese větší vlhkost a méně světla, oběma je ale nejlépe při dostatku rozptýleného světla. Zálivka podle roční doby a tepla. Znovu připomenu, že důležitá je měkká voda ( v ideálním případě dešťová nebo aspoň převařená ) pokojové teploty, do které občas od jara do podzimu přidáme jen symbolickou kapku hnojiva.
Pacibulkových tilandsií je víc, ale právě tyto dvě spolu s „caput-medusou“ jsou ty nejvděčnější, možná i nejvhodnější pro začátek vaší budoucí sbírky tilandsií. J.K.
Fotografie:
1. Tillandsia bulbosa v květu
2. T. bulbosa s odnoží
3. Květní klas
4. Tillandsia pruinosa s odnoží
5. Povrch rostliny
6. T. pruinosa v květu
7. Květ
