ZEL(e)NÉ LISTY

Tillandsia argentina

Fotografie 1:

1. Tillandsia argentina před 2 lety (T.argentina 2 years ago)

2.+ 3. Nový květ (The new flower)

.........................................................................................

Tak, a už je tady opět letní čas. I když jaro teprve začalo, čas se posunul a vstáváme o hodinu dřív. Možná to někomu nevadí, ale myslím, že pro všechny, co vstávají brzy, je tahle změna času, alespoň než si zvyknou, dost nepříjemná.

Tilandsie zalévám vždy ráno. Takže teď téměř už v noci. Proč ráno? V jedné z těch několika málo knížkách, které jsou u nás tilandsiím věnovány, jsem si přečetl, že ráno je v některých místech, kde žijí, taková mlha, až je všechno mokré. Pochopitelně ne na všech místech, kde žijí, ale já si tento obraz vydatné ranní mlhy a rosy nějak vzal do hlavy. Ještě více mě v tom utvrdil jeden zkušený pan pěstitel, a to v rozhovovoru s ním, kdy byla zmíněna nejvhodnější doba pro zalévání, zda ráno, nebo večer.

Vyslovil názor, že mokrému by se také špatně usínalo, zvlášť když je na noc větší zima. Přes den mají možnost uschnout. Také to beru jako zásobu „pití“, kterou na ten den, někdy i dva mají, aby netrpěly žízní. Vždyť jejich „potravou“ je především právě ta voda, vzduch, světlo a nějaký ten sluneční paprsek. Ta kapka hnojiva už je až na dalším místě.

Tak by mě teď docela zajímalo, jak reagují na tu o hodinu posunutou zálivku, protože je lidské posouvání času určitě nezajímá, ale možná v sobě mají, jako všechno živé nějaké biologické hodiny, třeba tak jako já, když cítím, že ač vstávám v hodinu označenou stejným číslem, cítím se o moc víc unavený a nevyspalý jako by nebylo něco v pořádku, no já aspoň znám příčinu- letní čas. Přisuzovat živočichům, natož rostlinám lidské cítění a chápání světa mnoho lidí jistě považuje za nesmysl, já jsem naopak přesvědčen o tom, a věřím, že nejsem sám, že každý živý organismus něco cítí a vnímá. Ne tak, jako my lidé, ale po svém.

Rostlinná říše je svým způsobem trochu jiným životem, který nám může připadat nepochopitelný a vzdálený, je to zase věcí názoru. Mně se někdy zdají spíše než kytky nepochopitelní někteří lidé.

Měl bych už s takovými úvahami přestat a začít psát o dnešní tilandsii- jenže mě napadá, že o ní vlastně jako i o všech ostatních vím velmi málo. A to ještě díky těm už dokola zmiňovaným knihám, v tomto konkrétním případě knize Pěstujeme tilandsie pánů autorů Blovského, Gratiase a Ježka.

Tak tedy Tilandsie argentina. Už její název napovídá, odkud pochází. Chtěl jsem původně napsat, kde je její domov, ale to by nebylo přesné, protože doma už je i ve sbírkách příznivců tilandsií po celém světě. U nás zřejmě ještě není jednou z těch, které jsou běžně nabízené v OBI, Baumaxu a květinářstvích, ale na internetu a možná na některých výstavách k sehnání bude. Proč ji shánět? Protože je to hezká, sympaticky malá tilandsie, tedy aspoň do té doby, než ji přiroste spoustu odnoží a vytvoří velký trs. V takových trsech se s ní můžou potkat cestovatelé po Argentině, u nás přirůstá dost pomalu. A i když vcelku hojně odnožuje už před kvetením, její odnože jsou malé a aspoň co mohu napsat o té své, zvětšují se velmi pomalu.

Za to její květenství se vyvíjelo velmi rychle. Najednou jsem zjistil, že se objevilo něco jako květní klas, který by šel lehce přehlédnout. Možná jsem ho i nějaký čas přehlížel. Za dva týdny na to se ukázalo poupě, které se už pro svou výraznou barvu nedalo přehlédnout. O dva, tři dny později rozkvetlý květ sice jako by trochu vybledl, ale i tak patří k těm hezkým květům, kterými nás tilandsie občas potěší. Tedy občas v tom případě, že jich máte víc, to většinou vždy nějaká kvete, nebo se k tomu chystá. Pokud máte jedinou, můžete si počkat nějaký ten rok, no a někdy i nevykvete. Což nemusí být zase taková škoda, protože většina tilandsií je zajímavých i krásných i bez květu.

Tillandsia argentina je, jak už jsem se zmínil, sympaticky malá.Ttrs, co je na fotce, měří 10cm do výšky, necelých devět centimetrů do šířky. Tedy „trs“- tak velká je pouze kvetoucí rostlina, ta její mláďata kolem, je jich šest během dvou let, co se objevila vytáhla nejdelší listy do délky pěti centimetrů. Listy T.argentina se zdají poměrně sukulentní, což by svádělo jak se i k knize uvádí považovat ji za odolnou, suchu vzdorující tilandsii. Ale už její zelená barva napovídá, že má raději větší vlhkost, častější rosení a světlo sice v dostatečném množství, ale rozptýlené, ne přímé slunce. V knize je zmiňována její podobnost s Tillandsia argenina, která má podobné nároky na častější rosení a rozptýlené světlo. Listy obou nějakou podobnost opravdu mají, T.albertiana je má rozmístěné na výrazně se prodlužujícím stonku ve dvou řadách, na rozdíl od T.argentina, která je má mít ve více řadách. Mně připadá, že listy rostou v růžici. Květ T.argentina je hezký, ale méně výrazný. Květ T.albertiana osobně považuji za jeden z nejvýraznějších a nejkrásnějších květů mezi tilandsiemi. Zato na rozdíl od T.albertiana, která má jen jeden květ, T.argentina postupně z květního klasu vykvetly už květy dva a jak to tak vypadá, další se ještě objeví.

Nakonec, pokud někdy dostanete chuť nějakou tilandsii pěstovat, tyto dvě zmíněné můžete mít díky stejným nárokům „zelených“ tilandsií vedle sebe a srovnat rozdíly sami. Pokud jim věnujete to správné množství vody (v létě rosit vydatně podle tepla ob den, za hodně teplých dnů raději každý den, v zimě podle teploty v místnosti, při osmnácti stupních rosím třikrát týdně) , světla a své pozornosti, určitě vás nezklamou. J.K.

Foto © Martin Hetto, http://blog.hetto.eu/

Summary:

Description and experiences with growing of Tillandsia argentina.

Fotografie 2:

1. Tillandsia argentina s květem (T.argentina with the flower)

2. Tillandsia albertiana s květy (T.albertiana with the flowers)