ZEL(e)NÉ LISTY

Utkání Pachyphytum glutinicaule : Pachyphytum bracteosum – výsledek 1:1

Dopředu žádám pěstitele, zaměřené na rod Pachyphytum, aby se v případě pochybností o správnosti určení tohoto druhu nestyděli napsat, jak si myslí, že se věci mají, abych mohla vše uvést na pravou míru. Popisované pachyfytum přišlo totiž do naší sbírky jako P.glaucum. Tento název jsem nikde nenašla ani jako synonymum, nezbylo, než tedy hledat dál v literatuře a na internetu. K určení druhu hodně pomohlo to, že záhadné pachypfytum nakvetlo. V okamžiku otevření prvního květu převislého květenství jsem se mohla dát do práce.

Abych nezačala rovnou podrobně o výsledku mého hledání a vlastně i stavu utkání J, zkusím aspoň na okraj povědět pár slov obecně o rodu Pachyphytum. Název vychází opět ze složeniny dvou řeckých slov: pachys znamená tlustý a phyton je výraz pro rostlinu. Tlusté rostliny rodu Pachyphytum najdete ve východní a centrální části Mexika na skalnatých místech ve vyšších nadmořských výškách od 600 do téměř 2000 metrů. O blízké příbuznosti s dalšími rody Echeveria a Graptopetalum svědčí už jen to, že dříve docházelo k občasnému přehazování druhů z jednoho rodu do druhého. Důležitým poznávacím znakem k určování je tvar květenství a stavba květů.

Právě na to jsem čekala u našeho pachyfyta a povedlo se, objevilo se květenství. Na koncích červené okvětní lístky dál vyřadily druhy, vyselektované už tím, co je vidět na první pohled, tedy vzhledem listů a způsobem růstu. Nakonec jsem došla k tomu, že by se mohlo jednat o P.glutinicaule či P.bracteosum. Před okamžikem jsem mluvila s kamarádem ze Slovenska, od kterého rostlina pochází a dozvěděla jsem se víc podrobností. P.glutinicaule a P. glaucum má vedle sebe a tudíž je může srovnávat. P.glutinicaule má prý světlejší listy i korunní lístky, kdežto P.glaucum má listy více sivé – tedy šedomodré. Podle článku o pachyfytech od N.Göbla z časopisu Svět rostlin 1/2004 se našemu P.glaucum hodně podobá i P.bracteosum. Přidávám tedy encyklopedické popisy obou rostlin a snad se někdy rozhodne, jak zní správné jméno naší kytky.

P.glutinicaule Moran, pocházející z mexického státu Hidalgo ze slušných nadmořských výšek (až 1500m), vytváří růžice do průměru 12cm s množstvím modravých – modrozelených ojíněných listů. P.bracteosum Link & al. roste ve stejném areálu ve výškách až 1800m, listy má šedomodré, často s červenavým nádechem (podle barvy listů by to bylo 1:0 pro P.bracteosum). Zašpičatělé listy kopinatého tvaru s mírným prohnutím směrem nahoru jsou zpočátku hodně nahloučené a později se více rozvolňují ( u P.bracteosum opakvejčité až lopatkovité, zaoblené až zakulacené, někdy až lehce tupé – jak vidíte z fotografií, nyní by to zase bylo 1:0 pro P.glutinicaule). Květenství s drobnými palístky může být až 32cm vysoké, kališní lístky jsou hodně masité a dlouho ukrývají červenavé korunní lístky ( u P.bracteosum je květenství do 40cm výšky s červenavou květní stopkou, palístky, a korunními lístky na koncích tmavě červenými – remíza pro oba druhy) . Pak se konečně nejstarší květ otevře (díky převislému tvaru květenství je nejstarší květ nejvýše ze všech) a objeví se mírně ven vyhnuté špičaté okvětní lístky. U většiny mně známých rostlin platí pravidlo, že čím déle se květenství před otevřením květů vyvíjí, tím déle pak vydrží samotné květy. U pachyfyta, ať už je to jaké chce, platí naprosto přesně.

Jak vidíte, zápas mezi oběma druhy skončil smírnou remízou alias plichtou. Možná se nakonec ukáže, že je správně nějaká varianta „C“, ale to už bych to totálně zkomplikovala.

Překlad druhového jména bracteosum znamená s mnoha listeny, což by při pohledu na květenství docela odpovídalo. Překlad druhového jména glutinicaule je „s lepivým stonkem“ a v knize se píše, že stonek je v mládí skutečně lepkavý, běžím si tedy pro jistotu sáhnout a běda, jestli nelepí J…   R.

Fotografie:

1. Pachyphytum glaucum nom. inv.

2. Listy

3. Květenství

4. Neotevřené květy

5. - 6. Otvírání prvního květu

7. Vnitřek květu