ZEL(e)NÉ LISTY

Umbilicus heylandianus Webb & Berthelod (1840)

Fotografie 1:

1.+ 2. Hlíza a listy (Tuber and leaves)

3. Umbilicus heylandianus, Gran Canaria, Llanos de Ana Lopez

....................................................................................................

Ve článku o předchozím druhu Umbilicus horizontalis jsem se zmiňovala, kterak se ke mně dostal. Už si nevzpomínám, jestli jsem se zmínila, že hlízy z toho samého místa byly vlastně dvě. Myslela jsem si, že se jedná o ten samý druh, jen štítovité listy se mi zdály na okrajích maličko jinak vykrajované, ale to jsem připisovala variabilitě v rámci druhu. Jaké však na mě čekalo překvapení, když i druhá hlíza necelý měsíc po té první vykvetla. Ukázalo se, že se nejedná o předpokládaný U.horizontalis. Úzké květy, které se na vysokém květenství objevily, nebyly červeně kropenaté, nýbrž žlutobílé, kapkovitého tvaru. Vypadaly přesně tak, jak encyklopedie popisuje květy druhého zástupce rodu Umbilicus z Gran Canaria. Jak je možné, že tyhle dva druhy rostly vedle sebe na jedné lokalitě, se mě neptejte, odpověď totiž neznám.

Umbilicus heylandianus z čeledi Crassulaceae je čistě evropským druhem, kromě kanárských ostrovů Gran Canaria a La Palma roste také ve Španělsku a Portugalsku. O hlízovitém kořenu jsem se už zmiňovala, stejně jako o základních masitých štítovitých listech. Je zajímavé, že v okamžiku, kdy se začne vyvíjet stonek, nesoucí květenství, tyto listy mění tvar, mění se na kopinaté, později až čárkovité. Květní stonek může být vysoký až 1m (u nás byl asi půlmetrový), přičemž květy jsou až ve vrchní třetině. Žlutobílé trubkovité květy na 3mm stopkách jsou zajímavě tvarované, u ústí jsou jakoby zaškrcené. Další zajímavostí je redukovaný počet tyčinek (obvykle 5). Květy jsou samosprašné, přiznám se, že jsem jim maličko pomáhala rychlým promnutím trubky, aby se pyl dostal na bliznu, možná to ale bylo zbytečné a rostlina by si nějak poradila sama. Když vidíte, kolik bylo ve květenství květů, asi si dokážete představit, že jsem získala dostatek výsevového materiálu. Neopomněla jsem provést kontrolní výsev, opět platí, že klíčení semen neprobíhá hned, ale až po několika týdnech, semenáčky jsou zpočátku velice titěrné, teď po čtvrt roce už je zřetelný kaudex a semenáčky mají druhé pidilisty. Zdá se mi, že rostlinky rostou rychleji, než u U.horizontalis.

Celkově jsem moc ráda, že ke mně takovéto zajímavé rostliny doputovaly. Donedávna jsem netušila, že nějaký krasulovitý rod Umbilicus vůbec existuje a nyní mám shodou náhod hned dva druhy najednou i s početným potomstvem. Po odkvětu na počátku léta si oba druhy daly oddech, zaschly jim stonky i listy a hlízám jsem dala jen naprosté minimum vody. Koncem léta se mi zdálo, že na hlízách zase raší nové listy, začala jsem tedy zalívat a brzy se obě olistily. Nyní druh U.horizontalis vytváří znovu stonek, už teď se lišící od svého kolegy svým červenavým zabarvením (U.heylandianus ho má světlezelený). Vypadá to, že oba druhy nebudou příliš náročné na péči, stačí jen dodržet zásady dostatku vody v době vegetace (aby rostlina uživila všechny sezónní nadzemní části) a možnost odpočinku po odvětu. Obě rostliny se pak odvděčí nejen netradičními atraktivními listy, ale i zajímavým nepřehlédnutelným květenstvím, vyčnívajícím z davu ostatních rostlin. R.

Summary:

Description and experiences with growing of tuberous Umbilicus heylandianus from Gran Canaria.

Fotografie 2:

1.+ 2. Květenství (Inflorescence)

3. Stonek s listy (Stem with leaves)

4. Detail květů (Detail of flowers)