ZEL(e)NÉ LISTY

Tylecodon similis (Tölken) Tölken (1978)

Fotografie 1:

1. Tylecodon similis, RSA, Gemsbokvlei

2. Nové květenství (New inflorescence)

3. Kaudexík a rozvětvený stonek (Caudex and branching stem)

...............................................................................................

Přišla doba zimních rostlin, a tak musíte skousnout, že se to kytkami s obráceným cyklem růstu bude na stránkách ZL jen hemžit. Předhazuji vám tedy rostlinku z čeledi Crassulaceae – Tylecodon similis, pocházející z provincie severní Kapsko v Jihoafrické republice. Jejími rozměry vás asi nijak neohromím, je to zatím ještě malý drobeček, jak však vidíte, i v této velikosti v pohodě květuschopný.

Ze ztloustlé základny rostliny ( podzemní hlízy) vyrůstá vzpřímený či při větší délce i plazivý rozvětvený stonek. Asi pochopíte, že víc mi vyhovuje vzpřímený růst, rostlina je pak určitě vzhlednější a neleze vám tam, kam nechcete. Kůra hlízy je šedohnědá, u stonku je šedá s černými proužky či skrnkami. Její zelené listy, dlouhé až 1,5cm, jsou tvarově velmi variabilní,  pěkně tlusťoučké a na koncích většinou zaoblené, vrchní strana může být vyhloubená, povrch je buď hladký, nebo jemně brvitý. Objevují se na koncích větví a koncem jara s přerušením zálivky na rostlině zasychají. Většinou to bývá ruku v ruce s násadou květenství, stejně jako u naší rostliny.

Když si uvědomíte, že náznak květenství se na rostlině objevil koncem jara a teprve teď se otevírají jednotlivé květy, musíte uznat, že to je podívaná na pěkný kus roku. A to ne lecjaká podívaná. Z venku zelenavé (občas i podélně červeně proužkované), zevnitř bílé trubkovité květy, vzpřímené směrem vzhůru, jak už to u tylekodonů bývá, vypadají velmi zajímavě, a to se ani nemusíte dívat příliš zblízka. Korunní lístky – petaly jsou na koncích z horní strany pokryté zvláštními výrůstky, což jim dodává zajímavý netuctový vzhled. Po mých pokusech o sprášení se chlupy a výrůstky navíc z části probarvily do žluta pylem a po otevření více květů na miniaturní rostlině takové květenství ve sbírce nepřehlédnete.

Jak už to u tylekodonů bývá, pokud se rozhodnete kytku rozmnožit, nejideálnější je sprášit květy (u tohoto druhu ještě nemám výsledek, ale spousta druhů tylekodonů je samosprašná, stačí „zaúřadovat“ na jediné rostlině a počkat si na dozrání semeníků) a zralá drobná semena co nejdříve vysít (semena rostlin z čeledi Crassulaceae brzy ztrácejí klíčivost). Za rok, za dva máte květuschopnou rostliny a můžete si do sbírky vybrat ty nejhezčí jedince. Horší je to, když nemáte dostatek trpělivosti, pak nezbyde, než rostlinu nařízkovat – vrcholové řízky velice snadno zakoření, ovšem nevím, zda také znovu vytvoří ztloustlou bázi. Mohla bych se podívat, protože kromě květuschopného semenáče mám ještě několik zakořenělých řízků, ale nemám to srdce kvetoucí řízky vyklepnout ze substrátu.

Milovníci pachypodií, adenií a dalších obrkaudexů si asi posměšně odfrknou, ale my pěstitelé, odchovaní stísněnými podmínkami okenních parapetů, dokážeme podobnou miniaturní, ale už květuschopnou (a dlouhokvetoucí!) pidirostlinku ocenit. A když si to nakonec spočtete, rostlina je vlastně celý rok v akci, buď má listy, nebo zase květy, tudíž máte pořád co obdivovat.   R.

Summary:

Description and experiences with growing of south- African Tylecodon similis from family Crassulaceae.

Fotografie 2:

1.+ 2. Poupata a květy (Buds and flowers)

3. Detail květu (Detail of flower)

4. Kvetoucí řízek (Cutting with flower)