ZEL(e)NÉ LISTY

 Tylecodon grandiflorus (Burn. f.) Toelken (1978)

Fotografie 1:

1. Tylecodon grandiflorus

2. Květenství

..................................................

Až jsem se v dobrém zhrozila, když jsem uviděla tu obludnost. Poprvé mi vykvetl Tylecodon grandiflorus a to hned tak, že to nejde přehlédnout. Tak obrovitý květ jsem u svých tylekodonů ještě neviděla a že jich už pár mám. Mohlo mě to napadnout, když jsem rostlinu se jménem grandiflorus vysévala ze semen, nakoupených v zahraniční pěstírně. Grandiflorus znamená velkokvětý a v tomto případě rostlina dělá čest svému jménu. Oranžovočervená květní trubka má na délku skoro 5 cm, což je v rámci rodu Tylecodon taková raritka. Hned vedle něj kvete Tylecodon ventricosus, jehož nahnědlé dvoucentimetrové květy jsem považovala za jedny z největších mezi mými tylekodony a najednou se tu objeví takováhle monstrozita. Dalším unikátem je fakt, že jde o květ zygomorfní, tedy souměrný podél jedné svislé osy (ostatní tylekodony mají květy pravidelné- aktinomorfní). Po několika dnech se z dlouhé květní trubky vysunou prašníky i blizna.

Samotná rostlina také není zrovna miniaturní, což se dalo poznat už v prvním roce života. Semena pocházela ze zámořské pěstírny a bez problémů klíčila. Už v roce byly rostlinky pěkně urostlé. Nyní má tylekodon kolem 20 cm výšky, stonek má skoro 2 cm v průměru. Listy do 10 cm délky narůstají na podzim a koncem jara pomalu zasychají.

Druh Tylecodon grandiflorus pochází z oblasti zimních srážek (provincie Západní Kapsko a Severní Kapsko), v létě je zde sucho a docela horko. Rostlina roste většinou přistíněná další hustější vegetací. Květy s dlouhou trubkou svým nektarem lákají krásně vybarvené ptáky s dlouhým zobákem – strdimily, kteří se tak starají o sprášení květů. Zatím nevím, zda je rostlina samosprašná – kvete jen jedna. Sprášení jsem provedla uměle a jestli s úspěchem, se ukáže až za delší dobu. Plody totiž zrají docela dlouho (vidím to tak na konec roku) a až po zaschnutí se ukáže, zda budou uvnitř zralá semena.

Tylekodony to mají pěkně „vymyšlené“: vykvetou koncem jara, kvetou přes léto, na podzim s příchodem srážek dozrávají plody a semena vysypou do období, kdy je srážek nejvíc a je největší šance na vyklíčení a následné zesílení semenáčků. Proto i klíčivost semen je jedna z nejkratších v rámci krasulovitých rostlin, z vlastní zkušenosti vím, že po čtvrt roce se rychle ztrácí a třeba rok stará semena již nemá smysl sít. Ještě musím vyzkoušet, zda by se klíčivost neudržela vhodným skladováním někde v lednici při stálé teplotě.

Ještě musím přidat jednu zkušenost. Rostlinu netrapte v příliš malé nádobě, vůbec jí to nesvědčí a po přesazení do prostornějšího květináče viditelně pookřeje. Ta naše půl roku po přesazení právě nedávno poprvé vykvetla. R.

Fotografie 2:

1. Květ - délka cca 5cm

2. Květ zepředu

3. Porovnání květů - oranžové: T. grandiflorus, nahnědlé: T. ventricosus