Tylecodon buchholzianus
Tylecodon buchholzianus (Schuldt & P. Stephan) Toelken (1978)
Fotografie 1
1. Tylecodon buchholzianus
2. Olistěné řízky před lety
...........................................................
Tylecodon buchholzianus (Schuldt & P. Stephan) Toelken (1978)
Jako každý začátek podzimu, i letos přišel čas na africké sukulenty, pocházející z oblasti zimních srážek. Oxalisy jsou nejen v plném růstu, ale i v plném květu, stejně jako othony, senecia, pelargonia a tylekodony. Letos poprvé mi vykvetl i Tylecodon buchholzianus. Pro jiné pěstitele je to možná jinak, pro mě je to však nelehký a tak trochu záhadný druh, jak já říkám ´mimozemšťan´.
Před lety jsem vyžebrala 2 řízky z docela vzrostlé rostliny v Mořince u Jirky Merhauta. Bez problémů se chytly, na několika málo větvích vyrazilo pár sukulentních listů a to bylo vše. Po sezóně listy zaschly a od té doby nic, větve sice vesele přirůstaly, jak v délce, tak v počtu, rostlina zjevně prosperovala, ale po listech od té doby ani stopa. Ve sbírce u Fandy Veselého jsem se mohla pokochat nádhernými růžovými květy tohoto druhu, moje rostliny však zase nic. Sem tam se při obhlídce rostliny ulomila nějaká větvička (jsou křehké a neodlomit je i při veleopatrné manipulaci je docela umění), kterou jsem někomu darovala, či zasunula někam do pemzy, aby se nevyhodila. Proběhly další 2 sezóny a listy se pořád nechtěly ukázat. Nazelenalá, jizvami po starých listech pokrytá pokožka větví naznačovala, že při asimilaci si tento druh vystačí i bez listů.
Vloni mi to už nedalo, moji řízkovanci dostaly malinko větší nádobu a nový substrát. Přesto se listy neukázaly a já marně přemýšlela, jestli je to normální, jestli někde nedělám chybu. Letošní začátek sezóny byl však jiný, u báze jedné z rostlin se objevilo květenství a v nedávné době se s odstupem otevřely 2 zvonkovité vzpřímené květy narůžovělé barvy. Už to byl náznak toho, že se s rostlinou děje něco jiného než jiné sezóny. Nakonec došlo i na ty začarované listy – sice opatrně, ale přece jen se objevily na vrcholech několika málo větví. Lámu si hlavu, čím to bylo, že si rostlina ´dala říct´.
Nyní už mohu napsat i něco amatérského o samotném druhu T. buchholzianus. Stačí si otevřít pár knih o sukulentech a poskládá se skládačka alespoň základních informací. Tento druh lze najít na velmi omezeném areálu v blízkosti ústí Orange River poblíž Alexander Bay. Jak mi Jirka, který tuto řeku kdysi viděl na vlastní oči, napovídá, tento tok je vlastně přírodní hranicí Namíbie a Severního Kapska, patřícího do Jihoafrické republiky. Ve zdejší oblasti prší skutečně jen v zimě (znáte ze stránek ZL), zbytek roku mají rostliny smůlu a musejí žíznit. T. buchholzianus v přírodě dorůstá až 30cm výšky, roste na skalnatých místech, kamenitých svazích, otočených k jihu a východu (jsme na jižní polokouli). Druh je to docela variabilní, asi záleží, na kterém místě vyklíčí. Došlo i na ustanovení jedné variety s odlišnou formou růstu. T. buchholzianus var. fasciculatus je hustě rozvětvený s průměrem větví do 6mm. Listy se objevují jen zřídka.
Asimilaci pokožkou stonku mají v oblibě i některé další druhy tylekodonů (T. reticulatus, T. paniculatus, T. grandiflorus). V podmínkách, které mají k životu, listy udrží jen krátkou dobu, takže jim nic jiného nezbyde. Je to jistě zajímavá strategie, která nám napovídá, že ´spící´rostliny nemůžeme ukládat někam pod stoly a je lepší je nechat na svých místech s dostatkem světla. U T. buchholzianus by to byla škoda, protože i v bezlistém stavu vypadá rostlina hodně zajímavě. R.
Fotografie 2:
1. Kvetoucí rostlina
2. Květenství
3. Květenství dnes
