ZEL(e)NÉ LISTY

Tylecodon albiflorus Bruyns (1989)

Fotografie 1:

1. Tylecodon albiflorus, Montagu, RSA

2. Rostlina v létě (The plant in summer)

..................................................................

Když se oko soudného smrtelníka zadívá na většinu rostlin rodu Tylecodon, musí si tento pozorovatel myslet, že je to jedna podivná kytka vedle druhé. (H)Různě hrbolaté pokroucené stonky, některý tlustější, některý tenčí, kůra, která se z nich odlupuje, půl roku navíc k tomu se zaschlými zbytky listů a květenství, zkrátka nic, co by lahodilo oku, toužícímu po klasické kráse a harmonii. Oko sukulentáře však na podobné statečné rostlinky kouká jinak. Právě ve všech vyjmenovaných znacích hledá a hlavně nalézá onu „ošlehanou“ krásu, vonící pískem a prachem končin, chudých na stín a životadárnou vodu.

I Tylecodon albiflorus dělá čest svému rodu, rozvětvený nízký stonek s tlustou podzemní částí a ztloustlými, žláznatě chlupatými listy zrovna nepatří mezi výstavní úhledné sukulentní krasavce. Když letos začátkem léta poprvé nakvetl, očekávala jsem květy, které budou dělat čest jménu rostliny – tedy výrazně bílé. K mému překvapení však na nich právě bílé barvy až zase tolik není, trubka z venku je žlutozelená (a opět žláznatě chlupatá), cípy koruny jsou uvnitř načervenalé a teprve až na koncích se trochu bílé objeví. Až mě to trochu zarazilo, jestli je rostlina správně určená, následovalo tedy hledání v monografii, věnované rodům Cotyledon a Tylecodon. Spolu se znalostí vzhledu květů i původní lokality rostliny (Montagu) se potvrdilo, že se opravdu nikdo nespletl a jedná se skutečně o T.albiflorus, rostoucí (podle literatury) právě v okolí Montagu v Západním Kapsku v Jihoafrické republice na jižně orientovaných vrcholcích kopců tak trochu ve stínu dalšího porostu. V této oblasti bývají vysoké letní teploty a mírné podmínky v zimě, z čehož vyplývá, že je rostlina zvyklá na sucho v létě a na přísun vody přes zimu.

Autorem dvacet let starého popisu je Peter Bruyns z univerzity v Kapském městě. Dvacet let není zas tak dlouhá doba, vyplývá z toho, že se dosud jedná o ve sbírkách nepříliš početně zastoupený druh. My jsme na něj narazili úplně náhodou v Holandsku a já neváhala ani vteřinu, když se ještě navíc ukázalo, že není ani příliš drahý. Rozmnožování řízkováním u tohoto druhu je problematické, rostlina je sice rozvětvená, ale větve jsou krátké a tlusté, tedy řezat by šly jen s velkými problémy a estetickým zohyzděním mateční rostliny. Pokud budeme trpěliví a počkáme si na dozrání plodů, můžeme provést výsev (pozor na omezenou dobu klíčivosti semen, která je v domovině rostliny daná krátkým vlhkým obdobím, vhodným ke klíčení semen). Vzhledem k tomu, že tylekodony jsou samosprašné, doufám, že nezůstaneme jen u jedné rostliny (vždyť by jí samotné bylo nakonec smutno)… R.

Summary:

Decription and experiences with growing of  rare Tylecodon albiflorus from family Crassulaceae.

Fotografie 2:

1. Kvetoucí rostlina (The flowering plant)

2. Květ (The flower)