ZEL(e)NÉ LISTY

Turbina holubii (Baker) A.Meeuse aneb splněný sen sukulentáře i holubologa

Fotografie 1 - Turbina holubii

..................................................................

O svém velmi kladném vztahu k českému cestovateli druhé poloviny 19. století Dr. Emilu Holubovi jsem se na ZL zmínil již několikrát. Stále mne jeho postava i osud zajímají, rád listuji jeho cestopisy nebo knihami jiných autorů o něm. Je celkem známo, že se podílel na sběru a popisu jednoho krásného kaudexního sukulentu, který byl po něm také i pojmenován – Ipomoea holubii. Kaudexománie u mě již dávno pominula, ale po tomto pro čechy kultovním sukulentu jsem dlouho toužil. Několikrát jsem měl možnost ho koupit, ale vždy byl nějaký jiný nákup důležitější a pořád nebyl ten pravý okamžik. Naposledy jsem ho uviděl na letošním pražském sympóziu na stánku Petra Pavelky a to už to nešlo dál odkládat – květináč s nadějně se probouzející ipomoeou byl zakoupen blízkou osobou jako budoucí dárek k mým narozeninám, které mám přesně za týden, a umístěn do naší sbírky.

Z literatury vím, že není tak časté, aby tato kaudexní koule pravidelně kvetla svými typickými povíjnicovými květy. Proto mne překvapilo, když jsem na povyrostlých výhoncích objevil náznaky poupat. Těch jsem postupně napočítal dosud třináct a myslím, že další ještě postupně přibudou. Poupata mají tmavofialovou barvu a pomalu se zvětšují. Když dosáhnou té pravé velikosti, odehraje se malý svlačcový zázrak – největší poupě se přes noc protáhne do dvojnásobné velikosti a brzo ráno se začne rozbalovat do otevřeného květu. Je to různě rychlé podle aktuální teploty, ale tak zhruba mezi osmou a devátou hodinou ranní je květ plně rozevřený a odkryje svoje rozmnožovací orgány. Dá se to téměř pozorovat v přímém přenosu (skoro jako zrychlený záběr časosběrnou kamerou), protože tento proces je překvapivě rychlý, já to zažil poprvé včera dopoledne a dnes ráno podruhé. Jediná skvrna na té kráse je fakt, že kolem druhé odpolední to květ zabalí (technicky i reálně), zpátky se zaroluje a odpadne. Jsem si vědom, že na tomto představení nemám žádnou zásluhu (jen jsem byl u toho), kytka prostě byla připravená ke květu už v okamžiku nákupu a já ji jenom zaléval a obdivoval. Navíc ještě celý týden tahle kvetoucí I.holubii ani není moje, ale už se asi dožiju předání dárku a i kdyby se otevřelo jedno poupě denně, zbude jich ještě dost k vlastním narozeninám.

Zkusil jsem sestudovat něco historie a taxonomie kolem této rostliny a pokud neprotestujete, pár výsledků uvedu (když tak to už dál nečtěte). Patří do čeledi Convolvulaceae, ve které jsou (mimo jiných) i tři rody se sukulentními zástupci - Ipomoea, Stictocardia a Turbina (shodou okolností máme ve sbírce zástupce všech tří rodů). Ipomoea holubii byla popsána Johnem Gilbertem Bakerem (1834 – 1920), pracovníkem oddělení herbáře v Royal Botanic Gardens v Kew, v roce 1894. Dr. Holub svoje botanické sběry totiž rozesílal různým evropským institucím v podobě herbářových položek, které potom (někdy i po dlouhých letech) odborníci na jednotlivé skupiny rostlin popisovali. Posléze po letech, v roce 1958, byla Ipomoea holubii přesunuta A.D.J.Meeusem do rodu Turbina. S její aktuální pozicí je to takové zamotané, Turbina holubii je podle současné taxonomie sice platným druhem, přesto ji někteří botanici neuvádí (Eggli, van Jaarsveld) a vedou se diskuze o jejím vztahu s Ipomoea bolusiana (taktéž platný druh, který zůstal v rodu Ipomoea a který je do detailu podobný Turbina holubii). Nechmež to koňovi nebo odborníkům.

Jinak T. holubii by měla růst na obrovském areálu jižní Afriky (Namibie, Botswana, Zimbabwe, Zambie, Malawi, Mozambik, severní oblasti JAR). Samotný Emil Holub ji sbíral (podle herbářové položky v Kew) v Botswaně v Leshumo Valley, neboli holubovským jazykem v údolí lešumském. Je to oblast jednoho pravého přítoku Zambezi, jihozápadně od Viktoriiných vodopádů, kde Holub několikrát tábořil a kde evidentně byly vhodné podmínky pro sběr přírodnin. Tato lokalita se objevuje ve spojení s E. Holubem i v případech dalších popisů, i když je poměrně často komolena do podobných jmen (Leshuma, Leshomo, Lyshuma, Lishuma). Pokoušel jsem se dopátrat, kdy asi mohlo asi dojít k onomu nálezu této rostliny. Bohužel ve veřejně dostupné literatuře takové podrobnosti nejsou, navíc v lešumském údolí byl Holub prokazatelně nejméně čtyřikrát při dvou svých cestách. Pokusil jsem se i o spojení s archivářem Náprstkova muzea, Martinem Šámalem (= autor poslední vynikající monografie o Holubovi), a přesto, že existovala možnost prozkoumání přímo Holubových deníků, nakonec jsem na to nenašel čas a musel to odložit (třeba) na pozdější časy. Není totiž vyloučeno, že v jeho denících existují (kromě jiných kreseb) i Holubovy kresby sbíraných rostlin, mezi nimi určitě i sukulentů. Vůbec celkové zhodnocení botanických sběrů Emila Holuba vlastně dosud do dnešní doby chybí a bylo by to velmi zajímavé téma nejen pro amatéry ale i pro profesionální badatele. J.

Fotografie 2:

1. Turbina holubii

2. Detail květu