Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trichodiadema rogersiae

12. 4. 2025

Trichodiadema rogersiae L.Bolus 1930

t.-rogersiae-10.jpg

Díky překlopení našeho rejstříku, který stejně nebyl kompletní, do excelové podoby, máme nyní pro sebe daleko větší přehled, o čem jsme na ZL už psali a otevřelo nám to i možnost lepšího roztřídění článků do jednotlivých čeledí a rodů. Tím nádherně vidíme, které skupiny našich rostlin jsou propagačně opomíjené a zasluhovaly by si doplnit. Tím se například pro mě zviditelnil skrytý souboj dvou velmi příbuzných rodů – Delosperma a Trichodiadema, který má momentální vzájemné skóre 14:12 ve prospěch delosperem. I proto jsem dnes v rámci kýžené rovnováhy zacílil zrovna na trichodiademu.

V každém rodu jsou krasavice, obyčky i ošklivky, i když každý z nás má ta dělící kriteria posunuta jinak. Dnešní Trichodiadema rogersiae je aspoň pro mne jedna z těch „obyček“, avšak určitý potenciál se v ní skrývá, zvláště když jí trochu pomůžeme. Pod zemí totiž schovává hlíznaté kořeny, se kterými lze časem citlivě pracovat, přiznat je v podobě pařízku, nebo je i více bonsajově povysadit, jak lze uvidět na jedné fotce.

Tento druh se ke mně dostal nejdříve jako výsev semen z Mesagarden (MG 1882.5), který jsem časem vyhubil, aby se ke mně vrátil jako dar přítelkyně Romany (semenáč z roku 2010) a loni u mě přistál dar přítele Reinhardta, který si pohrál s jejím vytvarováním. Sice v této době zrovna ještě nekvete (přidáme tedy fotku květu z loňska) ale zdá se mi že prostě přišel nyní čas pro její uvedení na naše stránky.

Když jsem pátral po původu druhového jména „rogersiae“, objevil jsem, že je to vlastně dámská záležitost. Její sběr provedla v roce 1928 polní botanička Bertha Rogers, která spolupracovala s taxonomkou a kurátorkou jihoafrického herbáře Harrietou Margaretou Louisou Bolusovou (1877-1970). Ta byla velice plodná a popsala kolem 1500 nových jihoafrických taxonů, většina z nich z dnešní čeledi Aizoaceae, mimo jiné 23 druhů trichodiadem. Holotyp Tr. rogersiae byl sbírán v okolí města Cradock, to je nyní přejmenováno na Nxuba, stejně jako 250km jižně ležící známé město Port Elizabeth, přejmenované na nevyslovitelné Gqeberha. Inu, anglická a holandská jména nejsou dnes v Jižní Africe v kurzu. Lokalita Cradock je hojně opisována v literatuře i na internetu, hlubším studiem lze však vypátrat, že zmiňovaný druh roste také východně od Graaf-Reinet, v okolí Somerset East a jižně od Willowmore, tedy na rozhraní bioregionů Upper Karro a Dry Highveld Grassland v západní části Východního Kapska.

Vzhledově jde o zakrslý keřík, 20-30cm výšky, s drobnými trichodiademovými lístky s krátkými oranžovo-žlutými štětinami a sytě růžovými květy, které se objevují v našem jaře. Pěstebně jde o nenáročnou rostlinu - propustný substrát, ob rok přesadit, trochu zkultivovat stříhem a případně povysadit, v zimě hodně nasucho a pozor na mráz – nesnáší a hyne. Časem pomalu získává na kráse.

Příště zkusím připravit třeba nějaký více atraktivní druh tohoto 32-členného rodu, něco zajímavého už mi roste ve výseváku, takže na závěr přeju hodně zdraví sobě i malým semenáčkům.

J.

t.-rogersiae-11.jpg