Trichodiadema pygmaeum
Trichodiadema pygmaeum L.Bolus
Fotografie 1:
1. Trichodiadema pygmaeum
2. Detail listů
...................................................
Když už tedy máme tu svoji zaslouženou letní dovolenou (kterou kvůli našemu nedávno operovanému psíkovi v podstatě trávíme doma), máme také najednou mnohem víc času i na naše kytky, na jejich obdělání, eventuelní nafocení a pak i na nějaký článeček. Asi už o mně víte, že mám docela rád takové ty náhody, které, když se neplánovaně potkají, tak to až zacinká. Zrovna teď se to chystá na jeden pěkný „cink“, poprvé by měla nakvést jedna u nás nová trichoška s ověřeným jménem a ještě k tomu jsem se dostal k jednomu zásadnímu článku o rodu Trichodiadema z anglické sukulentářské ročenky Bradleya. No není to přímo osudová výzva k nějakému činu? Tak se tedy o něco pokusím.
Nejdřív třeba k onomu článku: dvě německé botaničky (H. E. K. Hartmann a I. M. Niesler) z Biocentra Klein Flottbek v Hamburgu se dlouhodobě zajímají o čeleď Aizoaceae a v ní o různé skupiny rodů. Pro mě naštěstí mezi nimi je i můj oblíbený rod Trichodiadema. Občas se tedy objeví v německých a anglických sukulentářských tiskovinách nějaká popularizační práce těchto autorek a pomalu se začíná v těch trichoškách dělat jasněji a přehledněji. Například v ročence Bradleya č.31/2013 byla uveřejněná morfologická studie, která vydefinovala rozdělení rodu na dva podrody – ssp. Trichodiadema a ssp. Gemiclausa. Důvody k rozdělení a rozdíly mezi těmito skupinami jsou hluboké botanické a navíc ještě v článku anglicky popsané. Vytušil jsem rozdíly kolem uzavíracích orgánů na tobolkách a potom ještě rozdíly ve vláknitých tyčinkách v květech (slibuji vše dostudovat, botaniku včetně latiny a angličtiny).
Naštěstí je článek také plný fotografií a kreseb, takže pár věcí lze pochopit i s mými mezerami ve vzdělání. Celý nově ustavený podrod Gemiclausa se v přírodě vyskytuje v jedné celkem malé oblasti západního Kapska, má proto velmi podobné nároky na pěstování a některé druhy jsou i právě stavbou květu a semeníků velmi podobné, všechny navíc mají tlusté zásobní kořeny až kaudexového vzhledu. Zmiňovaný podrod zahrnuje těchto 6 druhů: Trich. pygmaeum, T. fergusoniae, T. strumosum, T. calvatum. T. gracile a T. occidentale. Jsou to všechno velmi zajímavé a pro květináčovou kulturu perspektivní rostliny s bonsajovými ambicemi. V našich končinách je občas pěstovaná T. fergusoniae (máme a děláme pravidelně semena) se zajímavě proužkovaným květem, prý je tu u někoho správná T. calvatum (otázkou je, jestli dobře určená, já sám mám několik taxonů T. aff. calvatum a zatím nevím) a to je pravděpodobně vše. Proto jsem převelice zajásal, když mi slovenský přítel poslal loni balíček s nějakým materiálem a v něm bylo i pár snítek Trichodiadema pygmaeum s původem „Botanická zahrada Kirstenbosch“. Oněch památných větviček bylo pět, bohužel ve stavu téměř dokonalých herbářových položek, to jest zcela vysušených. To bylo rozdýchávání, rosení, zakapávání, přes zimu hledání ideálního místečka (teplota+světlo) a udržování ve stálé vlhkosti, no nakonec to ustály dva řízky, ze kterých jsou dnes, téměř po roce od balíčku, dvě malé rostlinky.
Když jsem viděl v onom vědeckém článku květy Trich. pygmaeum s podobnými proužky na petalech, jaké znám u Trich. fergusoniae, velmi jsem si přál, aby ti moji malí prckové také někdy vykvetli. O letošní dovolené se mi to splnilo a měl jsem i možnost den po dni sledovat „nafukování“ květních poupat, jejich otevírání v různých slunečných i neslunečných dnech, pozorovat zájem českých pestřenek o pyl z jejich květů a nakonec se pokusit i o jejich sprášení (kéž by úspěšné!). Poslední hodiny u prvního otevřeného květu naznačují dobrý přechod do opyleného semeníku.
Koukám, že to asi bude dnes delší, než jindy.
Tento druh podle německých botaniček roste v Západním Kapsku (WC) v okolí měst Bredasdorp a Swellendam. Mělo by to být víceméně v pobřežním pásu v rámci rostlinného společenství zvaného fynbos. Důležitou informací jsou také celoroční srážky, takže nejen T. pygmaeum ale i ostatní druhy z tohoto podrodu potřebují pro svůj optimání růst malou zálivku i přes naši zimu, nemají vyloženě suché odpočinkové období. Specielně T. pygmaeum patří mezi ohroženější jihoafrické taxony, jednak vzhledem k malému areálu rozšíření a také vzhledem k civilizační výstavbě, která zrovna v pobřežních oblastech JAR docela bují. Vzhled samotné rostliny je extrémně přízemní, udává se výška do 3cm i s květem, zato průměr starých rostlin v přírodě je fascinující – až 25cm v průměru. Je to způsobeno zakořeňováním plazivých větviček, které vytváří adventivní kořeny a sekundární hlavy. Poslední důkladné průzkumy ukázaly, že i když původní popisy neuváděly tlusté kořeny (ale jemné rozložené kořínky), právě tento druh má vynikat opravdu nečekaně obřími kořeny o průměru mnoha centimetrů. Listy jsou velikostí i vzhledem velmi podobné druhům T. fergusoniae a T. strumosum, z čehož plyne, že také nemají výraznou diadémovou špičku na konci listů, ale jsou po celé svém povrchu slabě ochlupacené.
Těšil jsem se na květy – fotky v článku ukazovaly široce otevřené meruňkové petaly s tmavými centrálními proužky, podobně jako je to u známější T. fergusoniae. Fotky na internetu prezentovaly tento druh spíše se slabě fialovou a někdy i růžovými barvami květů. Nám to s tím základním odstínem vyšlo více do fialova, první 2 květy se nechtěly úplně rozevřít, zůstávaly trychtýřovité, ale to krásné proužkování tam opravdu bylo! Ono s těmi barvami květů u trichošek je to poněkud zavádějící, literatura a skutečnost se mnohdy liší a možná, že se na tom podepisuje i určitá variabilita botanického materiálu z přírody nebo jiné světelné podmínky v jižní Africe a střední Evropě. Přičíst můžeme i odchylku jistých barevných odstínů od reality u digitální fotografie. Každopádně je pravděpodobné, že německé botaničky zkoumaly jiné klony a sběry, než mám nyní k dispozici já.
Koukám, že jsem to dnes nějak rozsahově přeťápnul, ale když ono to téma je pro mě opravdu velmi přitažlivé. Těším se na další květy mých dalších neurčených speciesek, možná že s podporou tohoto a snad i dalších článků doktorek Hartmann a Niesler něco dokážu zařadit. Mám nyní velkou motivaci přivést do květu další vzhledově odlišnou trichošku s jemnými lístky a kaudexíkem, ze které by se mohl vyklubat další druh z podrodu Gemiclausa – Trichodiadema gracile. Uvidíme. Každopádně Trichodiadema pygmaeum s původem je mezi námi a zdá se, že půjde množit řízky i semeny. J.
Fotografie 2:
1. Květ T. pygmaeum
2. Nerozvitý květ T. pygmaeum
3. Odkvetlý květ
