Talinum tenuissimum
Talinum tenuissimum Dinter
Konečně se ke slovu dostává jeden z mála mých otesánků. Bohužel jsem ho do tohoto nádherného kulaťoučkého tvaru nevypěstovala sama, ale vše je dílem matičky přírody. Stačí si jen vybrat v pěstírně a jeden z otesánků je pod střechou. Tenhle navíc patří mezi africké zástupce rodu z mé oblíbené čeledi Portulacaceae. V přírodě roste na širokém areálu pouštních písčitých půd takových zemí, jako jsou Mozambik, Zimbabwe,
Zambie, Tanzánie, Jihoafrická republika a Namibie a dříve se objevovalo i pod synonymem T.transvaalense nebo T.dinteri. Pouštní podmínky rostlinu donutily vytvořit velmi ztloustlý, nerozvětvený kořen s červenou tkání jako dokonalou podzemní zásobárnu pro suché časy. V té době zasychá nadzemní zelená část – poléhavý či mírně vzpřímený, občas i rozvětvený stonek s hladkými čárkovitými listy do 4cm délky a půl centimetru šířky.
V létě se v paždí listů začne objevovat květ na krátkých stopečkách (do 1,5cm). Ze 2 světlezelených kýlovitých kališních lístků se vyklube pět kopinatých citrónově žlutých korunních lístků. Zakulacené semeníky se vytvářejí bez zjevné pomoci a po prasknutí uvolňují velká černá semena (viz porovnání semen amerického a afrického druhu rodu Talinum).
Semena špatně klíčí, nikdy jsem z výsevu nezískala víc než 1 či 2 
rostliny. Nyní je na zkoušku házím do substrátu kolem mateční rostliny, ať si sama nějak poradí. Vzhledem ke svému tvrdému oplodí možná potřebují delší dobu či nějaký „fígl“ k vyklíčení.
První T.tenuissimum přišlo z pěstírny i s podnájemníkem – tlustým červem, hodujícím na tkáni kořene v úkrytu pod tenkou kůrou kaudexu. Jirka ho tehdy nemilosrdně „vyšťoural“ pinzetou, rány se zacelily, přesto ale rostlina nepřežila první zimu. 
Stihla jsem naštěstí ustřihnout a úspěšně zakořenit stonkový řízek, který už loni vykazoval docela dobré výsledky ve vytvoření ztloustlého kořene. Vloni mi to nedalo a pořídila jsem si další rostlinu stejného druhu. Ta, jak vidíte, přežila zimu a každým dnem očekávám narašení nové nadzemní části. Je zajímavé, že ani druhá rostlina nebyla úplně celá, měla totiž také labyrint chodbiček pod povrchem kaudexu, tentokrát naštěstí bez živého
žravého obyvatele.
Pěstování je o trošku složitější, než u amerických rostlin rodu Talinum. Kaudex T.tenuissimum je zasazený v čisté pemze, je už z pěstírny hodně povysazený, což je v tomto případě jen dobře, protože jen tak se dá hmatem testovat jeho zdraví. Od zatažení koncem září rostlina nedostala ani kapku vody a počká si na ni až do okamžiku, kdy sama narašením stonku naznačí, že už 
bylo dost odpočinku. Pak se může začít s opatrnou zálivkou podle známé sukulentářské rady – až po vyschnutí substrátu po předchozí zálivce.
Letos se opět pokusím o nařízkování stonku. Dnes už vím, že to jde a vzhledem ke zkušenostem s předchozí rostlinou chci alespoň chabou náplastí v podobě tloustnoucího řízku předejít nějaké nečekané ztrátě dalšího kaudexního afrického T.tenuissimum. R.
Fotografie:
1. Talinum tenuissimum
2. První rostlina T.tenuissimum
3. Druhá rostlina T.tenuissimum v dnešních dnech
4. Rostlina s květem
5. Květ
6. Listy a semeníky
7. Celá rostlina po odkvětu
8. Vpravo semena T.tenuissimum, vlevo semena amerického druhu T.teretifolium
9. Řízek z původní rostliny
