ZEL(e)NÉ LISTY

Stenoglottis longifolia Hooker F.

Fotografie 1:

1. Stenoglottis longifolia

2. Detail kresby na spodní straně listů

...........................................................................

Někdy píšeme o rostlinách, které pěstujeme dlouhá léta (někdy i více než 10 či 15 let) a máme je dobře napozorované a pěstebně otestované. Pak se někdy opovážíme i něco poradit. Připadá mi ale normální, abychom v rámci našeho deníku psali i o nových přírůstcích, se kterými máme zkušenosti v řádů měsíců či týdnů. Koneckonců - kdoví, jak dlouho budou Zelné listy ještě fungovat a pořád odkládat některé kytky, že je ještě nepěstujeme dost dlouho, taky není dobrá cesta.

Už mám první ohlasy na svoje články ohledně pronikání zemních orchidejí do sukulentních sbírek. Prostě někdo už něco odzkoušel, jiný by se rád pustil a někomu se to jenom líbí. Je ovšem také celkem pravděpodobné, že si odmítavé reakce necháváte pro sebe. Jedním z posledních orchidejových přírůstků v letošním roce je květináč s trsem zajímavé zemní jihoafrické Stenoglottis longifolia, která v těchto dnech bohatě kvete. To je ten důvod, proč předběhla řadu dalších adeptů z řad sukulentů a cibulovin. Je to dárek od nového přítele a velkého odborníka na čeleď Orchideaceae, za kterýžto mu velice děkuji.

Rod Stenoglottis je poměrně malý, mezi 4-5 druhy s velkým areálem od jižní po výchdní Afriku (JAR až Tanzánie). Kromě nejznámějších S. longifolia a S. fimbriata jsou to ještě S. woodii a S. zambesiaca, někteří autoři ještě jmenují S. macloughlinii. Všechny rostou většinově terestricky či litofyticky, vyjímečně i epifyticky. Jejich typickým substrátem je vzdušný humus nebo mech na povrchu kamenů či větví. Jde o zatahující orchideje, kdy po odkvětu vyžadují sušší a chladnější periodu, která se projeví opadem listů a odpočinkem, nutným pro další vegetační období, zakončené opět květením.

Stenoglottis longifolia roste v přírodě v oblastech Natal a Zululand v dnešní provincii KwaZulu-Natal ve větších nadmořských výškách. Jak už její jméno naznačuje, má přízemní růžici delších , úzce kopinatých a u báze lehce potečkovaných listů se zvýrazněným středovým žebrem. Těchto listů bývá větší množství,moje největší růžice jich má přes 15. Ve vzdušném substrátu jsou zauzlované dužnaté kořeny, přecházející až v malou hlízu. Domnívám se, že tato orchidej bude velmi vhodná pro způsob letnění někde v polostínu, na volném vzduchu. Koncem sezóny se pouští do poměrně masivního kvetení, můj trs kvete pěti květními stonky. Květenství je nižší hrozen drobných fialkových kvítků s pohlednou stavbou. Zajímavý je vytrčený, roztřepený pysk. Období kvetení je už ale okamžikem, kdy musíme výrazně omezit zálivku, rostlina se připravuje na odpočinek. Jakékoliv nadbytečné přelití znamená okamžitou reakci v podobě hnědnutí spodních listů v růžici. Zkušenosti se zimováním pochopitelně nemám, ale předpokládám nasucho s jen minimálním zakápnutím a teplotami pod 15°C někde pod parapetem.

Blízce příbuznou, s menšími listy, zato ale výrazněji potečkovanými, je též východokapská Stenoglottis fimbriata. Pěstují se i hybridy St. longifolia x fimbriata se jménem Venus. Celkově mě ale tento dárek potěšil i tím, že mi připadá vzdáleně podobný mým oblíbeným jihoafrickým cibulovinám. Těším se na případné komentáře zkušenějších pěstitelů. J.

Fotografie 2:

1. Květenství

2. Detail květu