ZEL(e)NÉ LISTY

Sinningia warmingii (Hiern) Chautems (1990)

Fotografie 1:

1. Rostlina při přesazování

2. Zelené části S. warmingii

.................................................................

Rok popisu této siningie by vás mohl falešně zmást, že se jedná o relativně nedávno popsaný druh. Je to však jinak, rostlina se už od roku 1877 jmenovala Gesneria warmingii a až 10 let před koncem druhého tisíciletí ji Alain Chautems přeřadil mezi siningie. Tento druh, zvyklý i na osluněná stanoviště můžete často najít, pokud byste tam pochopitelně jeli, na svazích podél cest v divoké přírodě Peru a Argentiny. Nejnápadnější asi je, když se na více jak půlmetrovém stonku objeví bledě oranžově červené květy, porostlé jemnými chloupky. Nerostou v okolíku jako u nejznámějších druhů zmiňovaného rodu, ale rozvolňují se do vzpřímeného hroznu. V kultuře při přesazování zjistíte, že pod zemí rostlina okolo sebe vyhání množství zduřelých výběžků, které jdou odlámat a tak můžete rostlinu snadno množit podzemními řízky.

Dnes si už bohužel nepamatuji, jak jsme k tomuto druhu přišli, ale velmi pravděpodobně nám někdo daroval právě zmiňovaný kořenový řízek. Když jsme před měsícem na návštěvě u Sváti Ryby v Rakovníku zavedli řeč právě na S. warmingii, shodli jsme se na tom, že je to druh tvrdohlavý, nehýřící každoročně květy jako třeba S. leucotricha či S. lineata. Rostlina vytvoří jen nadzemní zelenou hmotu, aby na podzim zase poslušně zatáhla do podzemních částí. Změna nastane jen po přesazení, kdy rostlinu zbavíte výběžků, které postupně zaplní pěstební nádobu a navíc jí ulahodíte čerstvým substrátem. Poté, co jsem tohle provedla letos na jaře a navíc rostliny přendala z místa pod policí na více osluněné místo, hned dvě S. warmingii vytvořily po mnoha letech poupata a jedna z nich už předvádí i otevřené květy. Mohu tedy potvrdit, že počin přesazení skutečně zafungoval a je to pravděpodobný návod na to, jak přimět rostlinu ukázat se ve své plné kráse. R.

Fotografie 2:

1. Květenství S. warmingii

2. Květ