ZEL(e)NÉ LISTY

Sinningia pusilla(Mart.) Baill.

Fotografie 1:

1. Sinningia pusilla - list (leaf)

2. Sinningia pusilla - hlízka (little tuber)

.......................................................................

A je tu další miniaturka z Brazílie, tentokrát z čeledi Gesneriaceae. Když jsem před rokem objednávala poprvé semena z jedné brazilské pěstírny, vybírala jsem, jak už je to mým špatným zvykem, na poslední chvíli. Rostlin rodu Sinningia, myslím, existuje zhruba 80 druhů, k tomu si ještě připočítejte další neurčené lokalitní druhy a také pár kultivarů. Pěstírna má snad všechny, nebo tedy alespoň většinu a teď si v tom všem vybírejte. Naštěstí je u nabídky i fotodokumentace a stručné popisky, do jaké velikosti narostou a jakými podmínkami rostlinám ulahodíte. Člověk většinou vybírá hlavně očima, takže první, čeho si všimnete, jsou květy a listy a až poté mrknete i na to, jestli rostlina snáší plné slunce, jestli jí není nejlíp někde v pralesním podrostu v silně humózním substrátu.

U Sinningia pusilla jsem na jednu stranu trochu přestřelila, protože ke své spokojenosti potřebuje vlhčí vzduch, nejlépe nějakou vitrínu a to by při mé tendenci všechny rostliny spíš sušit, než přelévat, nemuselo vést k dobrým koncům. Na druhou stranu jsem její volbou udělala dobře, protože rostlina podobného typu nás určitě ze skleníku nevytlačí. Protože jsem všech 7 objednaných druhů botanických siningií vysévala ve stejný den, brzy jsem si všimla, že i oproti ostatním zrovna S. pusilla ve velikosti silně zaostávala. Mělo mě to napadnout, vždyť latinské jméno pusilla znamená droboučká, nepatrná. Jasně zelené listy měla naprosto výstavní, okraje jemně pilovité, čepele s tmavě červenou kresbou na spodní straně a porostlé stříbrnými chlupy. Brzy po rozpikýrování (což bylo asi po půl roce od vyklíčení) do subtrátu s příměsí rašeliny se uprostřed růžice objevila minipoupata na chlupatých stvolech. Všechny mladé siningie jsem měla umístěné pod stolem ve foliovníku, kam slunce šlo jen brzy ráno, nebo až pozdě odpoledne. Zalévala jsem podle potřeby v teplých dnech obden, v deštivých podle potřeby. Poupata se nestačila otevřít, vždy předtím zaschla, a tak jsem si první květ vychutnala až po zářiovém sklizení rostlin do skleníku. No, květ, vlastně to byl pidikvět, smetanová chlupatá trubička s rozšířením na konci. Pak se objevil ještě další a dál jsem už miniaturu nechtěla trápit, takže jsem zvolnila zálivku, nechala zavadnout listy a rostlina přešla do klidového stavu. Uprostřed růžice je připraveno pár nových listů, které sotva postřehnete, jinak nic nápadnějšího není vidět. Měla bych ještě dodat, že rostlina, kterou vidíte, nevypadá úplně jako typová S. pusilla, ta by měla mít bílé, se světlounce lila nádechem, na koncích rozevřené květy a o trochu širší listy. Naše rostlina měla poznámku “Itaoca”, což je (doufejme) jméno formy snad podle lokality.

Vypozorovala jsem, že této siningii dělá nejlíp umístění pod nějakou stínící policí, či pod další rostlinou s rozložitou korunou. Současná velikost hlízky se dá těžko odhadnout, ale asi to také žádná obrbrambora není a asi nikdy nebude. Jak je vidět, zajímavosti (v tomto případě zajímavůstky) se najdou napříč všemi čeleděmi a napovídá mi to téma dalšího obecného článku o sukulentech, který velmi pravděpodobně bude o sukulentních, hlíznatých či cibulových trpaslících.   R. 

Summary:

Description and experiences with growing of Sinningia pusilla from Brazil.

Fotografie 2:

1. Sinningia pusilla - střed růžice (centre of rosette)

2. + 3. Sinningia pusilla s květy (with flowers)