ZEL(e)NÉ LISTY

Sinningia piresiana (Hoehne) Chautems

Fotografie 1:

1. Sinningia piresiana

2. Detail listů s novým květenstvím

....................................................................

Zákonitě k tomu muselo dojít. Vzhledem k tomu, že je nyní vrchol vegetace většiny našich sinningií, na jednu z nich musela přijít řada. Obě rostliny stejného druhu sice předvedly jen po jednom jediném květu, ale celkově jsou tak pěkné, že si svou chvilku slávy zaslouží.

Sinningia piresiana pochází z první várky semen, které jsme objednali spolu s několika dalšími kamarády-pěstiteli přímo z brazilské pěstírny. Zajímavé je, že semen bývá v porcích docela dost a téměř bez výjimky dobře klíčí. Tu a tam si musíte na vyklíčení počkat i několik týdnů, ale když už nastane, lezou rostlinky ze semen jedna za druhou a později ani moc nepadají. Dlouho předlouho jsou to jen takové blešky s děložními lístečky, pohodlně pikýrovatelné jsou až tak po třičtvrtě roce. U takhle malých rostlinek se mi osvědčilo zimování na parapetu kuchyňského okna, kde jsem schopná rostlinám dávat vodu podle potřeby a i tepla mají díky topení pod parapetem tak akorát (nesmíme zapomínat, že domovinou většiny siningií je teplejší Brazílie). Prvním rokem jsem sesadila 9 rostlinek do „šestky“květináčku, druhým rokem je dobré dát ty vitálnější „do svého“. Jak vidíte, třetím rokem jsou rostlinky při velikosti hlízky kolem 2,5 cm květuschopné.

Druhy z první objednávky siningiíjsem vybírala podle barvy a typu květu, nechtěla jsem ty s klasicky červenými květy ve stylu S. leucotricha, S. cardinalis. Neodolala jsem a zkusila jsem i 2 druhy vlhkomilnější, což se ukázalo brzy jako omyl – ani jeden z nich už nemám. Ty suchomilné a hlavně světlomilné zůstaly po dvojicích či trojicích ve sbírce. Sinningia piresiana, pocházející z brazilského státu Sao Paulo (lokalita u místa či města jménem Brotas – nemám nastudováno) byla na fotografii vyfocená se žíhaným trubkovitým květem (pozorní si všimnou podobnosti se S. striata) a skutečnost nakonec odpovídala vyobrazení. Ještě zbývá podotknout, že, pokud vím, jsou siningie samosprašné, jen musíte dopomoci pylu dostat se z prašníku na bliznu. V přírodě tomuto úkonu určitě dopomáhají živí tvorové, co se týče Brazílie to odhaduji na motýly s dlouhým sosákem nebo na nějaké mikroopeřence se schopností letu na místě. Při přemýšlení o tom, jak to může probíhat v přírodě, se mi vybavila scéna z naší zahrádky. Zkuste někdy pozorovat čmeláka, opylujícího květy šalvěje luční. V okamžiku, kdy zastrčí sosák i s hlavou do nitra indigového květu, dvě horní tyčinky se žlutým pylem se sklopí dolů a prašníky se opřou o chlupatá záda robustního tvora. U brazilských „gesnerek“ to asi funguje trošku jinak, ale blizny na dlouhých čnělkách a prašníky na protáhlých nitkách v dlouhé trubce květu se k podobným kouskům úplně nabízejí, jen pyl je v tomto případě bílý.

Zbývá dodat, že S. piresiana pochází ze skalnatých míst, kde roste na místech, po část dne (pravděpodobně tu ranní či pozdně odpolední) vystavených přímému slunci. Stonek roste vzpřímeně, listy barvy khaki v šestilistém přeslenu (jejich počet možná nemusí být pravidlem) jsou krátce sametově chlupaté z obou stran, spodní strana je v mládí úplně stříbrná, okraje jsou jemně pilovité. Jako u jiných druhů rostlině nedělá dobře zalévání na listy, obzvláště když pak na ně může svítit prudké slunce. Následných hnědých skvrn na listech se zbavíte jen s uschnutím celého stonku na konci sezóny. Proto provádím zálivku (kropáčkem) až ve večerních hodinách.

Pokud tedy máte rádi zásobárny všeho druhu: kaudexy, cibule, hlízy, nákupem nějaké siningie určitě neprohloupíte, povětšinou to bývají celkem nenáročné rostliny pěkného vzhledu a hlavně atraktivních květů, které jsou spokojené jak ve skleníku (nejlépe s poledním přistíněním), tak i doma na okně. Tu nejtemnější část zimy dovedou přečkat v zataženém stavu a začátek růstu nového stonku můžeme načasovat do lepších světelných podmínek. Zálivka v sezóně stačí 1 – 2 x týdně, substrát míchám ve složení písek kompostovka rašelina. Rostliny nových druhů, které se hlavně v minulém roce objevily v nabídkách některých pěstíren, bývají zasazené v pemze, což asi nevadí pod podmínkou občasného přihnojení.

A protože bych to snad nikdy nedopsala (stále mě něco napadá), utnu to raději rázně. Nebojte se siningií a zkuste si to s nimi sami . Tyhle hlízovité gesnerky za to určitě stojí! R.

Fotografie 2:

1. + 2. Kvetoucí S. piresiana

3. Hlízka

4. Detail spodní strany listu