ZEL(e)NÉ LISTY

Sinningia magnifica (Otto & Dietr.) Wiehler 1975

Rod Sinningia, patřící do čeledi Gesneriaceae, se svou necelou osmdesátkou druhů zahrnuje jedince z různých biotopů. Přiznám se, že druhům epifytickým a vlhkomilným se tak trochu (až na výjimky) vyhýbám, vyhledávám spíše druhy rupikolní či litofilní, tedy ty, které rostou na skalním, kamenitém či štěrkovitém podkladu a tolerující přímé sluneční paprsky alespoň po část dne. Je to hlavně proto, že pro ty vlhkomilné nemáme vhodné podmínky a myslím si, že by v mé péči trpěly více, než by bylo záhodno.

Sinningia magnifica (latinské jméno druhu znamená vznešená, nádherná) naštěstí patří k těm odolnějším. Naštěstí proto, že jsem si ji sama nevybrala, ale dostala jako milý rozkvetlý dárek od našeho slovenského kamaráda. Zimu rostlina přečkala spolu s většinou dalších námi pěstovaných sinningií (správně bych měla psát gloxínií, ale zdá se mi to matoucí) se zaschlým loňským stonkem a nyní raší stonky nové. U některých druhů se rovnou vyvíjejí i poupata.

Pokud si zkusíte o rodu Sinningia něco více nastudovat, zjistíte jako já jednu zajímavou skutečnost. Ve své domovině mají tyto rostliny různé opylovače: kolibříky, můry, netopýry a včely. Pro ně uzpůsobily tvar a barvu svých květů a obsah cukrů v nektaru. Pokud je trubka dlouhá, většinou to znamená, že rostlinu opylují kolibříci (nektar obsahuje z jedné čtvrtiny cukr). Je to případ i naší S. magnifica. Sinningie s velmi úzkou květní trubkou bílé barvy lákají noční motýly. Ještě sladší nektar mají zvonkovité květy modré, purpurové, žluté a bílé barvy, lákající hlavně včely. Pro netopýry jsou určeny široce otevřené květy zelenavé či krémové barvy.

Až pokvetou další sinningie z naší sbírky, začnu si všímat i tohoto znaku, i když pochopitelně ve skleníku nezbyde, než opylení provést uměle. Ne, že bych chtěla tento druh nějak ve velkém množit, ale mnohokrát se mi potvrdilo, že jen jedna rostlina může kdykoliv znamenat žádná rostlina. Sinningie jsou naštěstí samosprašné, jen musíme k vytvoření semen rostlině trochu dopomoci, protože pyl na prašnících uvnitř květu se ne vždy potká s prodlužující se bliznou. Ideální je sprášení na dvou květech, které se nevyvíjejí ve stejnou dobu.

Myslím si, že tato sinningie určitě není na stránkách ZL poslední a brzy si můžeme ukázat nějaký další druh, který jsme si ještě v minulosti nepředstavili.

R.