Sinningia macrostachya
Sinningia macrostachya (Lindley) Chautems (1990)
Fotografie 1:
1. Stonek a listy (Stem and leaves)
2. Mladé květenství (Young inflorescence)
3. Hlíza (Tuber)
................................................................
Jelikož Jirka teď vyhlíží nějakou pěknou cibulku, o které by napsal, je na mně, abych já zase vybrala nějaký pěkný kaudexík, o kterém by se také dalo uvést něco zajímavého. Vzpomněla jsem si na další siningii, která nedávno dokvetla a předtím dělala ve skleníku pár týdnů parádu. Hlízu má jaksepatří urostlou a květy se také vydařily. Tak proč o ní nenapsat, zvlášť, když už je u nás už nějakou dobu. Pravdou je, že je první mnou uváděnou siningií, kterou jsem nevypěstovala ze semen, ale to mi snad odpustíte. Nakonec výsev semen a následný vývoj semenáčků je u všech siningií dost podobný.
Sinningia macrostachya pochází z jihu Brazílie (oblast řeky Rio Grande do Sul), kde roste spolu se suchomilnými broméliemi rodu Dyckia a Tillandsia na čedičových a písečných stráních. Dospělé hlízy nejsou určitě žádnými „pidižvíky“, mírně zploštělá hlíza s hnědou borkou může mít až 30cm (pokud máte pře sebou klasickou klávesnici, koukněte na ní a představte si zhruba 3 pětiny její šířky). Vzpřímený stonek je většinou jeden, náš má výšku kolem 25cm, u starých jedinců stonek měří přes půl metru. Ve spodní části je červenohnědě žíhaný, výš už klasicky zelený a po celé délce jemně chlupatý. Zašpičatělé listy jsou oválné, krátce řapíkaté, okraje vroubkované. Vrchní strana je opět jemně chlupatá, spodní daleko hustěji, takže působí až sametově. Letos nám S.macrostachya poprvé nakvetla, květenství se objevuje nad nejvyšším párem listů a nese množství trubkovitých oranžovočervených květů, uvnitř s několika tmavšími tečkami. Tyčinky i čnělka s bliznou jsou slonovinově bílé, krásně tedy kontrastují s barvou vnitřku květu. Pokud dojde ke sprášení (pokud chceme uměle, nezbude, než okvětí poškodit, abychom se dostali k pohlavním orgánům uvnitř květu), vznikne ostře špičatý dřevnatý plod (nejsem botanik, omlouvám se tedy za neurčitý termín pro plod), který se podélně pootevře a umožní prachovým semenům, aby se sypala po okolí. Dál už to znáte, protože je to stejné jako u předchozích siningií – velice drobné semenáčky zpočátku dost pomalu přirůstají, asi po půl roce už mají pravé listy a náznak budoucí hlízy. Pikýruji je do substrátu s přídavkem jemné rašeliny a držím v polostínu, což vítá i dospělá siningie.
Když budete hledat na internetu, dříve nebo později narazíte
na stránky jednoho brazilského pěstitele, který si právě siningie velmi
oblíbil. Na jeho stránkách najdete spoustu druhů s fotografiemi a věřte
mi, že je to jedna krásná kytka vedle druhé. Není divu, Brazílie je určitě na
druhy siningií nejbohatší zemí z celé jižní Ameriky. Nám když se poštěstí,
můžeme se alespoň k některým zajímavým druhům časem prokousat, protože je
čas od času některé pěstírny zařazují do svých nabídek. Stejně tak tomu bylo
právě s naší S.macrostachya a jak sami vidíte, určitě to nebylo
šlápnutí vedle. R.
Summary:
Description and experience with growing of Sinningia macrostachya from family Gesneriaceae.
Fotografie 2:
1. Kvetoucí rostlina (Flowering plant)
2. Detail okraje listu (Detail of leaf)
3. Květenství (Inflorescence)
4. Květ (Flower)
