Sinningia iarae
Sinningia iarae Chautems
Fotografie 1:
1. Mladá Sinningia iarae (Young Sinningia iarae)
2. Hlíza dnes (A tuber today)
3. Poupata S. iarae (The buds of S. iarae)
..............................................................................
Při naší první a vlastně zatím také poslední návštěvě teplické botanické zahrady jsme měli příležitost a hlavně to štěstí dlouze rozmlouvat s jejím ředitelem Jiřím Haagerem. Pokud je vám jméno povědomé, je to pravděpodobně z nějaké dnes už poněkud postarší avšak stále čtivé publikace, věnované pokojovým rostlinám. Například Zel(e)náč Jirka jich má ve své knihovně několik a nedá na ně dopustit. Jirka Haager se nám přiznal, že má kromě jiného slabost pro čeleď Gesneriaceae (do té patří třeba rody Streptocarpus, Saintpaulia, Petrocosmea atd.). Jen tak mezi řečí se přiznal, že třeba v docela obsáhlém rodu Sinningia jim v „jeho botance“ chybí snad už jen jeden jediný druh. Který, to jsme se tehdy neptali, jen jsme si představili, jakou plochu musejí zabrat ty lány více či méně hlíznatých a často i hodně vzrůstných rostlin, když u nás doma těch ubohých 7 druhů (leucotricha, lineata, tubiflora, eumorpha, macrostachya, warmingii, aggregata) obsadilo skoro půlmetr čtvereční. Pravda, některé druhy pro jistotu máme minimálně dvakrát (pro strýčka příhodu), ale stejně…
Na tuhle rozpravu jsem si vzpomněla celkem nedávno na jedné sukulentní burze, když jsem zde našla v prodeji mladou siningii s mně neznámým jménem Sinningia iarae. Dole asi čtyřcentimetrová hlíza, delší stonek a nahoře několik tmavozelených, stříbřitě chlupatých listů. O tomto druhu jsem nevěděla zhola nic, jestli je stínomilný, nebo potřebuje plné slunce, jak bude v budoucnu vzrůstný – jestli nám neudělá v dospělosti díru do stropu skleníku (přeháním), zda není příliš náročný na dostatek zálivky. Byla to tak trochu sázka do loterie, ale také na druhou stranu zalíbení na první pohled. Cena naštěstí přijatelná, takže jsem si říkala, že to s ní zkusím.
Přestože ostatním siningiím dopřávám v pozdním podzimu a v zimě zasloužený odpočinek (ustáním zálivky), u S. iarae jsem měla trošku strach, takže dostávala vodu i v zimě. Reagovala na to naprosto nečekaně – koncem jara se na vrcholu stonku objevilo několik stříbřitě chlupatých poupat. Listy vejčitého tvaru už v tuto dobu byly trochu větší, stále však sametové, s nevelkými vroubky na okrajích. Zbývalo počkat si na otevření květů. Barva se ukázala jako nic moc, taková bledě červená. Zajímavé byly chloupky po celém vnějším povrchu dlouhé trubky a tvar ústí - na jeho horním okraji se zvedala jakási „stříška“. Květy neměly dlouhého trvání, vydržely vždy maximálně 2 dny, ale otevíraly se další a další. Zálivku jsem nijak nepřeháněla, ale také nezanedbávala, přičemž rostlina dostala místo na hranici slunce a stínu pod horní policí regálu. Pokusila jsem se o samosprášení mezi dvěma otevřenými květy, výsledek se ukáže až později.
Podle jedněch brazilských stránek, které tento druh nabízejí v podobě semen, pochází S. iarae z brazilského státu Sao Paulo, kde je ji možné najít na skalnatých místech na plném slunci i v polostínu. Až na ty skály jsem se jí snažila vytvořit podobné prostředí k životu. Jako starší rostlina může měřit až 35cm na výšku, ale v kultuře, doufám, této velikosti, asi v nejbližší době nedosáhne (nyní má asi 20cm).
Na závěr se vám přiznám k jedné „zhůvěřilosti“. V zimě jsem opět neodolala a z oné nejmenované jihoamerické pěstírny objednala několik dalších druhů siningií v podobě semen a rychle je vysela. Kdybyste viděli, jaké zajímavosti se z nich v těchto dnech klubou … R.
Summary:
Description and experiences with growing of Sinningia iarae from Brasil.
Fotografie 2:
1. Kvetoucí S. iarae (S. iarae with a flowers)
2.+ 3. Květ S. iarae (The flower of S. iarae)
