ZEL(e)NÉ LISTY

Sinningia helioana Chautems & Rossini (2010)

Fotografie 1:

1. Sinningia helioana, Santa Teresa, Brazil

2. Listy S. helioana

.......................................................................

Nové popisy dalších siningií přibývají jako houby po dešti, dnes tedy přidávám jednu z těchto novinek. Podle roku popisu sami vidíte, že ještě ani nestihl zapadat prachem. Sinningia helioana se nějaký čas pohybovala v nabídkách pěstíren a mezi pěstiteli pod jménem Sinningia sp., Santa Teresa, MP 0974. Dnes už má své jméno, které dostala od autorů popisu podle člověka, který ji sbíral. Byl jím pan Helio de Queiroz Boudet Fernandes (snad jsem to dobře opsala, nakonec jde hlavně o křestní jméno a to je určitě dobře), ředitel muzea Mello Leitao v Santa Teresa, což je město ve státu Espirito Santo v blízkosti pobřeží na jihovýchodu Brazílie. Rostlina v přírodě roste na humózních a stinných místech mezi skalami. Tímto si v naší sbírce řekla o své umístění hluboko pod policí, která rostlinu po většinu dne stíní. Místo je však v těsné blízkosti radiátoru, ohřeje se tedy i bez sluníčka alespoň pár hodin denně.

S. helioana se docela odlišuje od suchomilnějších siningií, které převážně najdete v našich sbírkách. Z hlízy vyrůstá tuhý tenký stonek, na jehož konci se objevuje jeden zelený přisedlý list. Starší rostliny mohou mít stonků mnoho, když z nich list opadne, stonky ještě nějakou dobu zůstávají. U temena hlízy je vidět velké množství čekacích pupenů – zárodků dalších stonků. Moje S. helioana měla původně stonků několik, vloni jen jeden, přičemž jediný list koncem léta upadl. Po čase se však objevilo několik květních stvolů s malými poupaty na konci. Květ se stihl otevřít jen jeden, měl červenou barvu s bílým středem a konci květní trubky. Pak mi vše zaschlo v době, kdy jsem podcenila zálivku. Nyní je připravený ještě jeden květní stvol; jestli se květy vyvinou, záleží na mé pečlivosti při udržování vlhkosti substrátu. Mimochodem, siningii jsem nakoupila v zahraniční pěstírně zasazenou do čisté pemzy, což vzhledem k jejímu původnímu biotopu není asi ideální substrát. Nyní je ve směsi rašeliny, kompostovky a písku.

S. helioana by měla být vzhledově podobná dalším druhům siningií- S. defoliata a S. calcarea (obě jsem kdysi měla z výsevů), rozdíl je v barvě jejich květů: S. defoliata by je měla mít čistě červené a S. calcarea oranžovočervené.

S. helioana asi nebude zrovna favoritkou obdivovatelů sukulentních rostlin, je to spíše taková raritka, doplňující sbírky těch, kteří propadli kouzlu hlíznatých „gesnerek“. Výhodou je, že není náročná na umístění, vystačí si s místem v zadních řadách mezi či za ostatními rostlinami. Jen si ohlídejte zálivku, jinak dopadnete jako já a přijdete o potěšení z jejích otevřených květů. R.

Fotografie 2:

1. Vrchol hlízy S. helioana

2.+ 3. Květenství S. helioana