ZEL(e)NÉ LISTY

................................................................................

Pokud někdo z vás pěstuje siningie v množství větším než malém, dobře víte, že v tomto čase přichází čas květů. Alespoň u nás doma chystají poupata S. leucotricha, S. lineata, S. piresiana a S. iarae. Ostatní zatím jen tlačí nové stonky a listy. Sinningia douglasii, kterou mám spolu s několika dalšími druhy už několik let od Michala Rejzka, zůstala zelená celou zimu. Bylo mi líto nechat zaschnout její tři pěkné stonky o délce asi 20cm (připouští se až 35cm), zakončené přeslenem několika chlupatých listů se zoubkovanými okraji, takže jsem jí tu a tam podstrojovala trochou vody. Možná i díky tomu brzy nasadila dva květy, které jsou už týden plně otevřené. V takové chvíli musím rostlinu rychle vyfotit a pak trubkovité květy roztrhávám, abych se pohodlněji dostala k pohlavním orgánům. Samotná blizna je totiž v rámci jednoho květu v jiné poloze, než prašníky na dlouhých nitkách, které jsou „narafičené“ na nějaký hmyz či tropického opeřence, který by zasunutím sosáku či zobáku dopomohl k přenesení pylu. To ve skleníku nehrozí, takže se pěstitel musí snažit sám. Já osobně nejraději sprašuji z květu na květ a ve většině případů úspěšně, jen se později musí ohlídat zralé plody, aby nevysypaly svá drobná semena pod sebe do květináče.

S. douglasii, pocházející z pralesa v jihovýchodním regionu Brazílie (encyklopedie přidává jako výskyt druhu ještě jih Brazílie a severovýchod Argentiny), zde roste jako kaudexní epifyt na kmenech stromů. Nevadí jí plné slunce, ale lepší je lehké polední přistínění. Substrát volím opět propustný, míchám propařenou kompostovku, bílý písek a rašelinu zhruba ve stejném poměru, přičemž hlíza zčásti kouká nad povrch.

Při hledání dalších informací jsem zjistila, že existují dvě přírodní formy druhu S. douglasii, jedna s květy růžovými, zdobenými tmavým žíháním a druhá s květy červenooranžovými. Ta naše je ta druhá, je u ní uvedena lokalita Pedra da Antena (po té si netroufám pátrat). Také najít důvod, proč dostala jméno S. douglasii, bylo nad mé síly, vím jen, že už v roce 1826 ji Lindley pojmenoval Gesneria douglassii.

Moc jste se toho o této siningii nedozvěděli, ale kde nic není, ani autor nebere. S. douglasii je prostě jen další docela pohledný zástupce početného rodu Sinningia (čeleď Gesneriaceae), který si zaslouží vstoupit ve známost na stránkách ZL. R.

Fotografie 2:

1. + 2. Sinningia douglasii