Sinningia aggregata
Sinningia aggregata (Ker Gawler) Wiehler
Dnes tedy o jednom méně známém zástupci čeledi Gesneriaceae původem z Brazilie a Paraguaye, v mém konkrétním případě původem z výstavy v Čimelicích v roce 2002. Tenkrát to byl asi 2-letý semenáček s centimetrovou hlízou pod nezvykle tenkým, až vyčáhlým a kymácejícím se stonkem, nakoupený od pana Kříže z Dobré Vody u Českých Budějovic. Tuto kytku tedy letos pěstuji už šestou sezónu a myslím, že si i ona zaslouží za svou vytrvalost svou chvilku slávy na ZL.
Tahle siningie se od ostatních, které jsem pěstoval (a některé i uhubil), celkem liší svým vzhledem. Vlastně i její 
zařazení k sukulentním rostlinám může být poněkud sporné. Jak se tak na ni dívám, připadá mi, jakoby byla složená ze dvou k sobě nepatřících částí. Nahoře jednoleté bylinné výhony se skoro až kopřivovitým vzhledem a pak dole jakýsi hlíznatý zásobní útvar, přirůstající do nečekaných směrů a tvarů. Největší rozdíl vůči známějším sestřičkám – S.canescens, leucotricha,cardinalis, eumorpha – spočívá v tom, že nemá jeden hlavní růstový vrchol, umístěný ve vpadlém temeni na vrcholu hlízy, ale má své vrcholy roztroušené na horní polovině svého až nádorovitého orgánu. Připadá mi to jako strategie 
nepřijít o jedinný vrchol a zahynout po jeho poškození, ale číhat s více pupeny, který že bude mít lepší podmínky a šanci vykvést a vytvořit potomstvo v podobě semen.
Tento zvláštní, neforemný ale atraktivní, bradavičnatý a pupeny posetý orgán má po těch 6 letech v mé péči rozměry 7x5cm nad zemí a podle zdeformovaného plastového květináče, se něco podobného skrývá i pod povrchem.
Takže spodní hlízu jsem trochu popsal, o výhonech vypoví nejlépe fotodokumentace. Květy vyrůstají jednotlivě z paždí souběžných listů v horních patrech stonku. Jejich barva je 
v základní formě červeno-oranžová, existuje však i forma čistě žlutokvětá. Silnější (starší) rostliny těchto stonků vyženou a udrží více, u slabších rostlin záložní pupeny zaschnou. Opylování květů této siningie jsem nezkoušel, domnívám se podle ostatních druhů, že by mohla být také samosprašná.
Pár poznatků z pěstování – snese toho opravdu hodně, ale spokojená je na rozptýlenějším světle, určitě v mírně vlhčím prostředí, substrát v růstové sezóně raději nenechat přeschnout, ale přece jen pozor na nějaké velké přemokřování. Mohou být problémy s přezimováním, raději ne kombinaci přílišného tepla a sucha, snese i teploty kolem 
dlouhodobě přemokřelý substrát. V době odpočinku se totiž na povrchu hlízy probouzí ony čekací pupeny. Substrát možno volit i více rašelinový, chudý a výživu dodávat pravidelně slabým roztokem hnojiva. Z nemocí pozor na hniloby a plísně, ze škůdců na vlnatku a svilušky.
Nevím, jestli jsem někoho nalákal na kompletování rodu Sinningia, přestože by to mohla být velmi zajímavá kolekce, ale chtěl jsem upozornit na jednu svéráznější rostlinu z tohoto rodu, která podle internetu existuje i v kultivaru „Pendulina“ (nízká a převisajicí) nebo v zajímavém hybridu se Sinningia pusila, další originální siningii z Brazilie. J.
Fotografie:
1. Sinningia aggregata
2. Hlíza v době vegetace
3. Vrchol stonku
4. Květy na stonku
5. Květ
6. Hlíza v dnešních dnech
7. Detail růstových vrcholů
