ZEL(e)NÉ LISTY

Sigmatostalix – Ornithophora – Gomesa radicans – orchidejový trpaslík

Fotografie 1:

1. Gomesa radicans

2. Květy

..................................................

Dnes si po dlouhých týdnech inverze užíváme v pořadí už druhý slunečný víkendový den ve skleníku, ale tak rychlou reakci v nakvetení zimních čekatelů přece jen čekat nemůžu. Proto to bude dnes o jedné kytce, která zase toho sluníčka až tak moc nepotřebuje a která se nastěhovala na podzim do bytu, kde v zápětí nakvetla. Je to malá epifytická orchidej, získaná jako dárek od našich brněnských přátel (78), čímžto jim tak trochu vracím jejich úder s článkem o našem malém anturiu.

Fascinují mě vynálezy a řešení matky přírody, jak si umí poradit v různých podmínkách u různých druhů s přechodným nedostatkem vody. A proto sice originální i když vlastně stále stejná řešení jdou napříč čeleděmi i kontinenty. Je pak pochopitelná tvarová podobnost některých skupin sukulentů, extrémnějších skalniček, cibulovin, bromélií a také i orchidejí. Správný sukulentář se nikdy nebrání vyzkoušet něco nového, a tak se občas i u nás ve sbírce objeví lecos překvapivého, tuhle drobnůstku jsem si přivezli loni od brňáků jako důsledek klasické situace: pochvala – odměna : „jé to je hezká kytička“ – „tu máš“!

Ten divné třírodové jméno je důsledek obdobných přesunů, které tak dobře známe u našich sukulentů i cibulí. Asi se to dnes nevyhýbá žádné skupině rostlin a živočichů. Inu nové časy, nová jména. Pořád ale jde o jednu a tutéž rostlinu z čeledi Orchidaceae, rostoucí epifyticky v jižní a jihovýchodní Brazilii (všechny ty státečky vpravo dole na mapě). Klimaticky jde o deštný atlantický prales s velmi teplým až horkým podnebím. Takže jde o kytku celoročně teplomilnou a oblibující mírný stín, přesto také aspoň trochu pohybující se (oceánský) vzduch.

Gomesa radicans (čili plazivá, kořenící) je zdrobnělinou svých slavnějších a robustnějších sestřiček, ale jinak má všechno, co má správná orchidej mít. Drátovité přichytávající se kořeny, drobné ploché pahlízky (0,5-1,5cm), trávovité lístky – dva bazální a dva vrcholové (max. 2cm dlouhé), květní stonek s 10-15 květy, samotné mini-květy tak kolem 1cm v průměru, vyžadující práci s lupou. Doba kvetení je právě na podzim po sezóně, ovšem za podmínky pravidelného omezení zálivky právě v zimním období. Ono s tou zálivkou je to jednoduché, v létě prostě trsík postříkáte (potopíte atd.) víckrát za týden a v zimě tak jednou za týden nebo za dva. Voda pochopitelně měkká a občas trochu s přídavkem slabého hnojiva. Umístění v sezóně někam do polostínu a na konci léta raději včas domů.

G. radicans poměrně mocně odnožuje do větších trsů až koberců a lze ji tak bez problému množit odtrháváním menších trsíků. Při spokojené kultuře kvete poměrně bohatě i když drobně a dohání tak svůj handicap. Dle literatury ji lze pěstovat nejen přivázanou na kůře, ale i v květináči ve směsi drcené borky smíchané se štěrkem (kamínky). Pokud ji někde uvidíte, v prodeji na výstavě nebo u kamaráda na větvi, neváhejte a vyzkoušejte. J.

Fotografie 2 - Gomesa radicans