Seyrigia marnieri aneb 2 in1
Seyrigia marnieri Keraudren aneb 2 in1
Fotografie 1:
1. Dospělý semenáč Seyrigia marnieri
2. Detail stonku
3. Úponky na koncích mladých stonků
..............................................................
Někdy se to schumelí, že se samy kytky přihlásí o pozornost a kousek té pochybné slávy. O madagaskarském tykvovitém rodu Seyrigia už jsem dvakrát psal, teď se pokusím potřetí. Podle jmenovek jsem se domníval, že pěstuji už čtyři druhy ze šesti popsaných, pár poskládaných střípků však spojilo dva druhy v jeden. Vedle známějších seyrigií se čtyřhrannými (a chlupatými) stonky – S. humbertii a S. multiflora – je další pár velmi podobných druhů se stonky s kruhovým průřezem a v podstatě lysým povrchem – S. gracilis a S. marnieri. Květináčů z různých zdrojů a oběma těmito jmenovkami se u mě sešlo vícero, po několika letech pěstování ve stejných podmínkách však bohužel musím přiznat, že se jedná pouze o jeden druh. Všechny rozdíly se postupem času srovnaly a sjednotily do jednoho uniformního vzhledu. Takže první problém byl vyřešen ale druhý vyvstal – který druh tedy vlastně pěstuji?
Stálo to pár hodin času na internetu, hledání v madagaskarských mapách a pak připravit drink prozření. To jest nalít dávku očištěných informací, přidat kapku selského rozumu, kapku odvahy a kapku štěstí a pak lehce protřepat. Někdy se člověku po ochutnání takového nápoje rozjasní, někdy zatmí. Mně se navíc ke kalíšku poznání podařilo najít kopii prvopopisu Seyrigia marnieri od madam Keraudren, kde byly zdůrazněny i rozdíly vůči podobnému druhu Seyrigia gracilis, trochu k řešení napomohla i lokalizace jedné rostliny. No ať to nenatahuji – protřepáno, ochutnáno, vyjasněno – víc to sedí na S. marnieri.
Základní habitus všech seyrígií zůstává v podstatě stejný – tyčkovité výhonky, vyrůstající od báze, ale občas i větvené, v kolínkách a na koncích výhonů tenké úponky a vyjímečně i zcela nepatrné minikvítky na stopkách, dvojího pohlaví. Liší se průměry výhonků, jejich povrchy a barvy. Nejlepší představu o vzhledu Seyrigia marnieri dá fotografie, průměr stonků je 3-5mm, barva zelenavě mramorovaná (S. gracilis má mít průměry stonků 1-2mm a barvu jednotně šedě nazelenalou). Povrch stonků je hladký až lesklý, zcela bez chloupků (opět S. gracilis má mít řídké velmi jemné chloupky). Další malé rozdíly jsou v detailech květů, nemá však moc smysl je vyjmenovávat, oba druhy podle mých zkušeností i podle ostatních pěstitelů na internetu kvetou v kultuře velmi zřídka.
Hlavním impulsem pro tento článek byla úterní návštěva kamaráda sukulentáře Vládi Hracha u něj ve sbírce, kde jsme kromě jiných nevídaných kaudexových záležitostí na vlastní oči viděli (a nafotili) květy stejné seyrígie, jakou máme my (lokalita Tongobory Madagaskar, což také odpovídá výskytu Seyrigia marnieri – oblast městečka Betioky). Vláďa říkal, že mu kvete běžně, jediným významnějším rozdílem mezi námi a ním se mi zdály jeho delší výhonky a možná pravidelnější zálivka spojená s přihnojováním.
Na závěr poznámka - i tento druh lze snadno množit řízkováním, semenáče i řízkovanci vytváří pod zemí zásobní orgány ve tvaru kulovitých zduřenin, se kterými lze pracovat podobně jako s kaudexy. J.
Fotografie 2:
1. Řízek S. marnieri
2. Řízek S. marnieri z jiného zdroje
3. Unikátní květy Seyrigia marnieri na rostlině ve skleníku Vládi Hracha
