ZEL(e)NÉ LISTY

Senna meridionalis (R.Vig.) Du Puy

Fotografie 1 - Senna meridionalis

..................................................................

Tuhle přepychovou bonsajovitou dřevinku jsem obdivoval už dvakrát na plzeňské kaktusovo-sukulentní výstavě, kde ji opakovaně vystavoval kamarád Václav. Byla tak úžasná a zároveň nedostupná, že jsem s jistotou věděl, že ji nikdy nedokážu získat. Jako už několikrát se však ukázalo, že trpělivost kombinovaná s jistou neovladatelnou závislostí je tou správnou cestou. Číhat, být ve finanční síle a aspoň na chvíli zapomenout, že na nové kytky už máme věčné moratorium (ve smyslu zmrazení, neboli stop-stav). Při letošní Chrudimi mi ještě utekla, ale už jsem jel po stopě jako ohař a nakonec snová Senna meridionalis byla letošním předposledním přírůstkem do naší sbírky. Tím úplně posledním byla ještě snovější (a bohužel též i dražší) vzácná sansevieria, o které třeba někdy příště. I když zatím nemám valné zkušeností s kulturou a chováním S. meridionalis, nedá mi to, abych čtenářům nepředal aspoň kousek radosti, kterou evidentně tato dřevina může přinášet.

Rod Senna patří do čeledi Fabaceae, ve které je pro sukulentářské bonsajisty celkem slušně zadřevíno (chróstalův novotvar). Jenom pro připomenutí – například rody Acacia, Albizia, Mimosa, Ceratonia, Caesalpinia, Delonix, Dolichos, Elephantorrhiza, Sophora, Tylosema a k tomu dvojice podobných rodů Cassia a Senna. O každém rodu by šel napsat zajímavý textík, nebo o všech dohromady nějaký text, případně o všech zajímavých teplomilných dřevinkách rovnou celá kniha. Já už do ní asi nepůjdu (i když mě to chvilku lákalo), přece jen jsou na to jiní, chytřejší i povolanější.

V samotném rodu Senna je kolem 50 druhů s rozsáhlejším výskytem, většina z nich bohužel není nijak zvlášť zajímavá. To ale naprosto neplatí o madagaskarském druhu Senna meridionalis. Původně byl popsán jako Cassia meridionalis, v roce 1995 byl přesunut mezi senny. Tento druh roste na jihozápadě Madagaskaru, v provincii Toliara (Cap Sainte Marie, Tsimanampetsosta - to je nádherné jméno, viďte), na vápencových náhorních plošinách. Podle informací z internetu patří mezi ohroženější madagaskarské taxony. Roste jako nízký keř, dosahuje velikosti 1-2m, má celkem slušně ztloustlý kmen i větve, bizarní jsou zejména boulovitá zesílení na starších větvích. Listy jsou sudozpeřené a mají schopnost se sklápět. Moje rostlina je zatím stále olistěná, myslím si ale, že nakonec po omezení zálivky na zimu  listy shodí. Opět vyčtená informace – květy jsou žluté, plodem jsou lusky.

Z hlediska pěstování je to vzhledem k její domovině teplomilná záležitost, v létě i v zimě. V době vegetace snese silnější a pravidelnější zálivku (ovšem při hodně propustném substrátu) v kombinaci s maximálním sluncem. Měla by růst pomalu a není potřeba nijak napomáhat přirozeně zakrslému tvaru keříku, v podstatě se tvaruje sám. Dobrou zprávou může být informace, že jde množit kromě výsevu i řízkováním, i když na druhou stranu – kdo by chtěl do této krasavičky řezat? Doufám, že jste si na přiložených kolážích smlsli, i když světelné podmínky zrovna dnes byly extrémně prachbídné. Když bude někdy v budoucnu důvod (kdyby nám třeba Senna meridionalis nakvetla) zkusíme nafotit znovu a lépe...... J.

Fotografie 2 - Senna meridionalis