ZEL(e)NÉ LISTY

Senecio sempervivus (Forsskal) Schulz - Bipontinus

Fotografie 1:

1. Senecio sempervivus ssp.grantii

2. Nové kořeny řízku (New roots of cutting)

3. Řízek (Cutting)

4. Rostlina s novým květem (Plant with new flower)

..............................................................................

Občas se stane, že Jirka něco vymyslí a já si tu myšlenku s jeho svolením „vypůjčím“. Tentokrát jsem si však nevypůjčila nápad, ale rovnou rostlinu. O rostlině z čeledi Asteraceae s názvem Senecio sempervivus chtěl někdy napsat Jirka, já jsem to však nevydržela a drze jsem ho předběhla. Jirka mi to snad odpustí, stejně vzhledem k vysokému počtu jeho miláčků z řad cibulovin, aloí, cyfostem a dalších oblíbenkyň jednoduše nestíhá…

Druhový název sempervivus si snadno přeložíte, odkazuje ne vzdálenou podobu listových růžic s rostlinami čeledi Crassulaceae. Rostlina pochází z východní Afriky a Jemenu. Patří ke stálezeleným neopadavým polokeřovitým druhům rodu Senecio. Vyskytuje se ve dvou poddruzích (ssp.sempervivus a ssp.grantii), lišících se výškou stonků a odstínem květu - základní poddruh je nižší (do 20cm) a květy má růžovofialové, kdežto ssp.grantii může růst až do výšky 40cm a květ je jasně červený. Rostlina se dříve pohybovala ve sbírkách (i té naší) pod mylným názvem S.fulgens, rostlina tohoto jména však vypadá odlišně a díky daru P.Pavelky vám ji po nakvetení představíme někdy v budoucnu.

Z různě tvarovaného kaudexu vyrůstají dužnaté stonky, nepříliš hustě pokryté listy opakvejčitého či kopinatého tvaru. Šedomodrofialové listy jsou měkké, ztloustlé, masité a jejich povrch pokrývá voskový povlak. Z vrcholů větví v době květu vyrůstá 10 až 30 cm vysoké, někdy rozvětvené květenství. Z taktéž voskově ojíněných poupat se otvírá jasně červený složený květ, z kterého vykukují žlutooranžové pohlavní orgány – tyčinky a blizny. Květ vydrží otevřený několik dní a pokud dojde k opylení, vytvoří se klasická seneciová semena s bílým chmýřím. Trvá docela dlouho, než uzrají a jednoho dne se přivřený květ znovu otevře, aby mohla semena pomocí větru vyletět ven. Pro ty, kteří si to nedovedou představit, zkusím nabídnout jednoduchou analogii s květem pampelišky.

Pěstování není příliš složité. Kvůli kaudexovitému kořenu rostlina vyžaduje dostatek místa v nádobě hlavně do šířky. Substrát není třeba nějaký speciální, hlavně musí být propustný s dobrou drenáží. Zalévejte tak akorát podle velikosti, malé rostliny častěji a ty s větším kaudexem s menší frekvencí, aby rostlina nestála neustále ve vlhku. Na podzim je třeba zálivku omezit i za cenu odschnutí spodních starých listů.

S.sempervivus je dnes docela rozšířenou rostlinou díky tomu, že se snadno množí kořenovými řízky (kořen obráží z několika míst najednou) a když je nejhůř, podaří se vám většinou zakořenit i stonek bez kořene. Pro neznalé musím uvést důležité upozornění: senecia obecně obsahují jedovaté alkaloidy, které nepůsobí hned podobně jako latex u euforbií, ale mají dlouhodobější negativní (mám dojem, že i karcinogenní) účinky. Takže si po manipulaci se senecii vždy dobře umyjte ruce a ohlídejte je před ochutnáváním zvědavým domácím zvířectvem a hlavně dětmi. Pokud má S.sempervivus vhodné podmínky k životu – dostatek světla a čerstvého vzduchu, stane se hodně vzhlednou rostlinou, díky zajímavým ztloustlým kořenům vhodnou třeba i do keramických nádob pro bonsajové fajnšmekry. R.

Summary:

Description and experiences with the growing of caudexal Senecio sempervivus from family Asteraceae.