ZEL(e)NÉ LISTY

Senecio nyikensis Baker (1897)

Fotografie 1:

1. Senecio nyikensis

2. Detail listu (Detail of the leaf)

....................................................

Protože se nám v těchto dnech maličko rozrostla rodinka senécií o pár lokalitních kousků, bylo by záhodno zase představit nějaké z těch starších. Zkrátka lidově řečeno, ať to pěkně odsejpá. Senecio nyikensis už je sice odkvetlé (kvetlo ve stejné době jako S.fulgens), ale je to tak pěkná kytka, že vám ji musím ukázat alespoň na fotografiích. Dostali jsme ji čirou náhodou od jednoho východočeského šikovného pěstitele s velkým srdcem jako přebytečnou rostlinu, která zbyla tzv. na ocet po klubové výstavě. Latinské jméno rostliny jsem si určila vylučovací metodou, takže se omlouvám, pokud se mi to nepodařilo úplně přesně. Všimla jsem si několika typických znaků rostliny. V první řadě jsou to silně ojíněné modrozelené listy s několika naznačenými zuby na fialově lemovaných okrajích, vzpřímený stonek, dole dřevnatý a nahoře dužnatý s nádechem do purpurova a nakonec i jasně červené květenství – úbor stejné velikosti jako u S.fulgens.

Co o tomto druhu píše G.D.Rowley v publikaci, věnované sukulentům z bývalé čeledi Compositaceae? Tento sukulentní starček má docela široký areál rozšíření – roste v centrální a východní Africe jako statný, vzpřímený, stálezelený keř se ztloustlou bází a několika větvemi. Stonek je dole dřevnatý (průměr stonku je do 2,5cm), stonky na koncích větví jsou měkké, zelené s různě sytými fialovými odstíny. Právě na koncích větví roste vždy několik úzce eliptických, obkopinatých či lopatkovitých listů se špičkami na koncích. Okraje listů jsou většinou celistvé, občas však mají několik nevýrazných zubů. Sytě červené či tmavě růžové květenství – úbor obsahuje 60 – 80 trubkovitých květů, vnější jazykovité květy chybějí. Podle vzrůstu se S.nyikensis rozděluje na dvě variety. S.nyikensis v.nyikensis bývá větší než 60cm, listy má delší než 10cm, S.nyikensis v.hildebrandtii je menší (pod 50cm), listy do 11cm. Podle tohoto rozlišení máme pravděpodobně v.hildebrandtii, rostlina vypadá, že už o mnoho větší nebude.

Druhové jméno nyikensis dostala rostlina podle Nyika Plateau v Malawi, kde také roste. Typově podobnou rostlinou tomuto druhu je tanzánské S.amaniensis, které však má jinou bázi listů (klínovitou), chybějící zoubky na okrajích a hlavně oranžovou barvu květu. Výhoda S.nyikensis spočívá v nenáročnosti na pěstování, rostlina si vystačí s minimem vody a na přisušení reaguje zaschnutím spodních listů. Substrát naprosto obyčejný, propustný, květináč přiměřený velikosti kořenů. Množení jde určitě bez problémů provádět řízkováním stonků, podobně jako u spousty dalších senécií. Pochopitelně lepší by byl výsev semen, ale tuším, že narazíte na problém potřeby vlastnit dvě nepříbuzné rostliny. Po práci s rostlinou (stejně jako s dalšími druhy rodu Senecio) si vždy dobře omyjte ruce, rostliny obsahují jedovaté alkaloidy, které vás sice neotráví hned, ale zákeřně až po delším čase mohou spustit nepěkné procesy v lidském organismu. Přesto se seneciím nevyhýbejte, jen buďte opatrní, stejně jako při práci s euforbiemi. Když pozoruji různorodost druhů tohoto rodu v naší sbírce, nemůžu se vynadívat, protože rostliny jsou to úžasně tvarově i povrchově pestré a navíc většina z nich je docela skromná a tolerantní k našim přehmatům při pěstování. R.

Summary:

Determination and exoeriences with growing of Senecio nyikensis from family Asteraceae.

Fotografie 2:

1. Stonek s listy (The stem with the leaves)

2. Květenství (The inflorescence)