Senecio jacobsenii
Senecio jacobsenii G. D. Rowley (1955)
Fotografie 1:
1. + 2. Senecio jacobsenii, Nanyuki, Kenya
..............................................................................
Už je to docela dávno, kdy jsem od jednoho moravského pěstitele dostala několik semen jakéhosi senecia, s tím, že je kdosi přivezl až z daleké Keni a ať si je prý sama vyseju. Lokalitního materiálu by si měl člověk vážit, takže jsem nelenila, vysela a vlastně i sklidila. Vyrostly čtyři pěkné vitální rostliny, každá z nich osobitá – někdy rostla solitérně, někdy se sama brzy rozvětvila. Stonky o průměru do 1 cm obrůstaly světle zelené ztloustlé listy se zaoblenou špičkou. Vzhled rostlin se s přibývajícím věkem moc neměnil, při omezení zálivky jednoduše zaschlo pár starých listů, při dostatečném přísunu vody narostlo několik dalších. Stonky se nenápadně prodlužovaly, pod tíhou množství listů se sklonily k zemi a rostly svěšeně. Pokud znáte lokalitu původu rostliny (vzhled je i bez květů jasný), snadno si určíte, o jakou rostlinu by se mohlo jednat.
Senecio jacobsenii popsal před více než půlstoletím znalec rodu Senecio – pan Gordon Rowley a pojmenoval ho podle Hermanna Jacobsena, známého pěstitele, autora mnoha popisů a publikací o sukulentech a kaktusech (1898 – 1978). Rostlina roste pouze ve východní Africe – v Keni a v Tanzánii. Mě osobně potěšilo, že jsem jednu rostlinu mohla vrátit dárci semen, který přišel o své vlastní rostliny díky nepřízni osudu. Nakonec se kruh osudu pěkně uzavřel, když k nám přijel i sběratel původních semen. Zaradoval se, že vidí známé rostlinky a hlásil, že ty jeho jsou krásně vybarvené až do purpurové barvy. To mě pobídlo k tomu, abych zkusmo jednu ze tří rostlin přendala na osluněné místo mezi adromischusy. Do půl roku listy skutečně dostaly fialový nádech, což rostlině ještě přidalo na kráse. Letos koncem jara se na vrcholu svěšeného stonku objevil náznak květenství a asi po měsíci se na konci řídce olistěných lodyh objevily dva květy. Schválně jsem se nepodívala do knížky, jak má S. jacobsenii kvést a hádala, jakou barvu bude mít květenství a zda květní úbory budou mít i okrajové jazykovité květy. Neměly a barva byla jasně oranžově červená. Kvetení se uzavřelo vytvořením hluchých ochmýřených semen, ale tak to nakonec dělá naprostá většina rostlin z čeledi Asteraceae.
Je mi jasné, že do budoucna bude nejlepší rostliny umístit někde na okraji vysoké police, či je dokonce zavěsit, protože stonky mohou dorůst délky až půl metru a násilně je řezat znamená zanechat viditelné stopy, o traumatu pro rostlinu ani nemluvě. Vůbec se teď na řezání rostlin dívám trochu jinak, měli jsme totiž nedávno dlouhou debatu s člověkem více než fundovaným (studovaným a diplomovaným)a věřte či nevěřte, údajně (když to vyjádřím laicky) už prý existuje vědní botanický obor, adekvátní k neurologii u člověka, čímž se tak trochu přiznává, že se uvnitř rostlin dějí procesy, nepříliš vzdálené neurologickým procesům u zvířat a u člověka. Vždycky, když teď stojím nad rostlinou s nůžkami v ruce, vytane mi na mysli to, o čem jsme mluvili, ruka se mi trochu roztřese a začnu mít mrazení v zádech… R.
Summary:
Determination and experiences with growing of Senecio jacobsenii from Kenya.
Fotografie 2:
1. Nakvétající vybarvená rostlina
2. Květenství - úbor
