Senecio haworthii
Senecio haworthii Schulz – Bipontinus
Všechny naše sbírkové rostliny vám 
chceme představovat v co nejvíce pohledech a nejlépe i stádiích života. Hodně důležitým momentem v existenci rostliny je okamžik květu. Tentokrát vás ale zklamu, Senecio haworthii stále nekvete a nekvete. Nakonec to není až tak divné, i encyklopedie uvádí, že květy jsou málokdy k vidění. Musím to potvrdit, tento druh mám s jednoletou přestávkou už deset let a květy jsem na rozdíl od dalších senecií na rostlině nikdy neviděla. Asi bych se dál hodně načekala, poruším tedy nepsané pravidlo a začnu se věnovat rostlině i bez té 
pověstné třešinky na dortu.
S. haworthii, patřící do čeledi Asteraceae, z oblasti Severního Kapska roste v přírodě jako neopadavý keř do půl metru velikosti s listy pokrytými sněhově bílou vatou. Větví se nízko u báze hlavně v okamžiku požkození vrchní části, větve rostou vzpřímeně. Listy vřetenovitého tvaru a velikosti do 6cm délky a přibližně 1cm v průměru končí buď ostrou nebo zploštělou špičkou. Podle literatury existují dva kultivary s více či méně zbrázděnými či zahnutými listy, ale na vlastní oči jsem 
je neviděla, tudíž nemohu posoudit. Květenství je podle literatury jednoduché do 10cm výšky, žlutým terčovitým květům chybí okrajové paprsky.
S.haworthii je třeba později přeřízkovávat, protože spodní staré listy se v době většího sucha scvrkávají a opadávají, takže zůstávají nevzhledné holé stonky. Rostlina si vystačí s obyčejným propustným substrátem, v létě zalévejte podobně jako ostatní sukulenty, v zimě je lepší vodou šetřit a najít rovnováhu mezi tím, aby se rostlina příliš nesesychala a naopak, aby nebyla často přemokřená, jinak může snadno uhnít.
Tohle nádherně bílé senecio mě doprovází téměř po celou dobu, co pěstuji sukulenty. Když jsem ho zahlédla v květinářství, ani na okamžik jsem nezaváhala a okamžitě jsem ho zakoupila. Dlouhé roky přežívalo na polici okna mé ložnice, občas vypadalo spokojeně, občas se zdálo, že už ho dlouho mít nebudu, aby nakonec mile překvapilo a zase se zmátořilo. Vzpomínám si na jeden rok, kdy se mi na tehdejších rostlinách nenápadně rozmnožila vlnatka. Abych vám pravdu řekla, hledat vlnatku a hlavně její obávané vatové zámotky na S.haworthii je úkol hodný Sherlocka Holmese J. Rostlina úplně zašla až
rok po přestěhování do fóliovníku a protože jsem si jí hloupě nepojistila dalším řízkem, jako druh zmizela z naší sbírky. Vloni jsem ho zahlédla u Jirky Merhauta a podařilo se mi vyžebrat už zakořenělý řízek, tudíž je opět ve skupince svých příbuzných v naší sbírce. R.
Fotografie:
1. Senecio haworthii
2. - 3. Detail listů
4. Staré spodní listy a holý stonek
5. Nová větev
6. Rostlina dnes
