ZEL(e)NÉ LISTY

Senecio fulgens (Hooker fil.) G.Nicholson (1887)

Fotografie 1:

1. Senecio fulgens

2. Nové květenství (The new inflorescence)

...................................................................

Možná si vzpomínáte, tedy alespoň vy, pamětníci začátků Zel(e)ných listů, že už jednou ve werbáři tento sukulentní starček byl. Je to tak, ale tehdy jste na mých fotkách viděli úplně jiný druh senecia – A.sempervivus ssp.grantii, které se v té době pod názvem S.fulgens pěstovalo v tuzemských sbírkách, ba dokonce nabízelo u některých prodejců.

Nás dva s Jirkou z tohoto tradovaného omylu vyvedl Pepík Skála, když nám při naší první návštěvě u něj ve sbírce ukazoval pod názvem S.fulgens docela jinou rostlinu, než jsme měli doma. Ta byla s lokalitou a pocházela od jednoho z největších tuzemských sukulentních znalců – od Petra Pavelky. Shodou náhod jsme zanedlouho Petra navštívili v Letňanech a když jsme se ho na tento tradovaný omyl ptali, potvrdil nám, že skutečné S.fulgens opravdu vypadá trochu jinak, než jsme si mysleli. Hlavním rozdílem je to, že zatímco S.sempervivus ssp.grantii má listy s celistvými okraji, S.fulgens má vždy na okrajích několik výrazných zubů. Ještě k tomu nám „hrábl“ do své rostliny a předal jeden stonkový řízek lokalitního S.fulgens.

Onen řízek nám začal koncem minulého roku nakvétat, takže stačilo počkat na otevření květu a začít dávat zmatek kolem těchto dvou podobných druhů do pořádku. V tuto dobu už kvete asi třetí květ, konečně tedy přišlo S.fulgens na řadu a už ho tu máte.

S.fulgens roste v tropické a jižní Africe jako stálezelený, víc jak půlmetrový (někdy až do 90ti cm vysoký) polokeř s různotvarým kaudexem u báze.Z něho vyrůstá několik nepříliš tlustých větví (1cm v průměru). Jejich povrch je sivozelený – „ojíněný“ a zdobí ho jizvy po zaschlých listech. Samotné rovněž ojíněné listy se objevují ve vrcholové růžici. Tvar je oboválný až oblanceolátní, velikost asi 9x 3cm, i když u starých rostlin mohou být ještě větší (15 x 7cm). V zimním období se ojínění mírně ztrácí, zůstává jen slaběčervené lemování listů. Jak už jsem psala výše, listy jsou typické tím, že mají v horní polovině několik výrazných zubů.

Květenství – úbor na asi třiceticentimetrovém stvolu se objevuje na koncích větví. Barva asi šedesáti vnitřních trubkovitých květů je oranžovočervená, vnější jazykovité květy chybí. Po sprášení vznikají tmavé protáhlé ochmýřené nažky, které se po dozrání rozlétávají daleko od mateční rostliny.

Opět mi to nedá, abych neporovnala obě popletená senecia. Řekla bych, že S.sempervivus ssp.grantii má zářivější růžovozelenou barvu „ojínění“ a tmavější odstín úborů, S.fulgens (i když fulgens také znamená zářící, svítivý) je méně ojíněné a květy jsou křiklavěji oranžovočervené. Pěstování je podobné, oba druhy chtějí spíš širší než hlubší květináč (kvůli hlíznatému kořenu), zálivku dávám podle potřeby (nijak ji nepřeháním, v době sucha zkrátka zaschnou spodní staré listy), obě rostliny se dají snadno řízkovat. Pokud S.sempervivus ssp grantii hledáte na doprovodných fotografiích, pak marně, protože mu chci věnovat plnohodnotný samostatný článek někdy v budoucnu. Pokud vás tedy tato dnes už běžná rostlina bude zajímat. Já si troufám tipovat, že asi ano, zvlášť, když se mi obě před časem „povedlo“ dokonale pomotat… R.

Summary:

Determination and experiences with growing of Senecio fulgens from family Asteraceae.

Fotografie 2:

1.+ 3. Květenství (The inflorescence)

2. Listy (The leaves)