ZEL(e)NÉ LISTY

                                               Sedum frutescens  Rose

Jak už si čtenáři ZL zvykli, bývá pravidlem jen občas porušovaným, že výběr rostliny pro článek souvisí s nějakou významnou událostí v životě této rostliny. Protože stále trvají smutné zimní bezslunečné dny, mnoho se toho ve skleníku nového neděje. Proto jsem pro dnešek sáhnul mezi „spáče“, tedy kytky s letním cyklem, které nyní odpočívají v bezlistém stavu a čekají na první jarní dny, kdy vyrazí do vegetace. Neboť spokojený spánek je také důležitou fází života našich rostlin, kterou si každoročně musí dobře projít, aby zachovaly svůj přirozený zjev a často aby i spokojeně vykvetly. Dnes tedy zástupce rodu, považovaného někdy za hodně plevelný, v tomto případě se domnívám, že poněkud nespravedlivě – Sedum.

Každý zná rozchodníky jako snadno odnožující nízké listové sukulenty, z nichž některé se jako mrazuvzdorné pěstují i u nás na skalkách. Jen několik z nich se pyšní keřovitým až stromovitým vzrůstem a ty jsou velmi využívány bonsaisty celého světa, kteří je paradoxně znají více než praví sukulentáři. Jedním z těchto druhů je Sedum frutescens, česky rozchodník polokřovitý, anglicky nazývaný Tree Sedum. Ve své domovině dorůstá do velikosti stromo-keře výšky do 1m a šířky do 0,5m. Pochází z jižního Mexika a roste na exponovaných jižních svazích. Je typický svým rychle tloustnoucím zeleným stonkem s papírově se odlupující borkou. Mladé větvičky jsou mírně papilózní , stejně jako listy. Ty jsou na stonku střídavé, protažené až oválné. Tuto ozdobu sedum na zimu ztrácí, ale zřejmě energii z listů přemístí do tloustnoucího stonku, který lépe odolá suché periodě. V této zatažené podobě jsou jinak pevné větvičky poněkud křehčí a snadno se odlamují. Pěstování vidím jako zcela nenáročné, letní růst, maximum světla, klidně i letnění venku, nárazovou zálivku a písčitější nevýživný substrát. V zimě chladněji, kolem 10°C a úplně vysadit zálivku i za cenu úplného opadu listů. Kytka pak bude pevnější a o to atraktivněji na jaře obrazí. Jenom to zimní umístění bych vzhledem k zelenému stonku viděl někde dost na světle (inu zimní zahrada je zimní zahrada).

Velkou výhodou, kterou využívají právě bonsajisté, je časté větvení stonku po řezu, klidně i hlubokém. Věvičky jakožto odpad po řezu jdou bezproblémově zakořenit a okamžitě začnou opět tloustnout. Jde tedy o ideální sukulentní bonsai a tak trochu nerozumím, proč je u nás tak málo rozšířená (i když se občas nabízí).

Na fotkách zobrazená kytka je zhruba 2 letý řízek po dvou sezónách, který má průměr stonku přes 1cm.Očekávám, že další sezónu již vykvete sedovitým vrcholíkovým květenstvím bílé barvy se zelenými proužky. Víc mě ale zajímá, jak bude tato rostlina vypadat za takových deset let . Snad jsem vás tímto spáčem z čeledi Crassulaceae neuspal, spíš navnadil na nový zajímavý tvar a na blížící se jaro, kdy i tenhle spáč vyrazí do růstu. Sedum frutescens byl i pro mě malým objevem, kdy jsem si uvědomil, že není vždy nutno bažit po vzácnostech typu Euphorbia balsamifera (do které se pak bojíte říznout), které je mimochodem tento mexický rozchodník trochu podobný…     J.

Fotografie:

1.Sedum frutescens po sezóně

2.Borka

3.Povrch listů

4.Mladý řízek v sezóně

5.Euphorbia balsamifera