ZEL(e)NÉ LISTY

Sansevieria francisii Chahinian (1995)

Fotografie 1 - Sansevieria francisii

..............................................................

Když jsem tento týden párkrát zašla do skleníku zapnout na noc přitápěcí přímotop, přeci jen noční teploty klesaly k – 10° C a to je vždy lepší rostlinám přitopit, obzvláště, když jsou některé z nich zalité. Pokaždé mě přitom praštila do nosu intenzivní nasládlá vůně. Podezírala jsem Jirkovo aktuálně kvetoucí Massonia depressa, když jsem k ní však čichala zblízka, nikdy nic takového cítit nebylo. Na polici u zdi nám však nakvétaly dvě sansevierie, jedna u zdi a jedna nahnutá nad uličku, ty by v tom také mohly „mít prsty“, protože jejich květy se otevírají za soumraku. Protože obě jejich květenství byla zhruba ve stejné fázi, kontrolovala jsem „okometricky“ tu krajní, která byla vidět bez podrobného zkoumání při výstupu na hliníkové schůdky. Poupata byla po celý týden zavřená, takže jsem si dlouho myslela, že ani ty sansevierie s noční vůní nemají nic společného. Když jsem včera kontrolovala i zadní rostlinu, schovanou za ostatními, zjistila jsem, že květy jsou už rozvinuté (jen v odpolední dobu neotevřené). Odtud tedy vítr vál, tedy správněji řečeno vůně vála, byly to tedy dobře ukryté květy Sansevieria francisii.

Co nám o tomto druhu napoví encyklopedie Monocotyledons ? Keňská S. francisii patří mezi stonkové druhy, což znamená, že listové růžice nejsou přisedlé, nýbrž s postupně přibývajícími kónickými listy stoupají až do výšky skoro 30 cm. Rostlina se pozvolna rozšiřuje i do šířky pomocí nadzemních výběžků, tvořících vzdušné kořeny, díky kterým se nové rostliny na jejich koncích upevní v blízkosti mateřské rostliny a začnou čerpat další živiny. Její 8 – 15 cm dlouhé listy rostou spirálovitě okolo stonku a při pohledu shora jejich špičky tvoří 5 řad (nebo sloupců ?). Na vrchní straně jsou listy ve střední části prohloubené, pokožka je tmavězelená s šedozelenými skvrnami a s několika tmavými podélnými proužky. Okraje listů jsou hnědočervené, na spodní polovině bílé, na koncích najdete ostrou, asi půlcentimetrovou hnědou špičku.

Samotné květenství může dosáhnout až do výšky 25 cm, květy jsou v našem případě zelenobílé (encyklopedie připouští i hnědozelené), jejich trubka je dlouhá do 2 cm a laloky do 1cm. Já jsem tentokrát propásla jejich rozevření do stran, ale alespoň ta všeprostupující vůně stála za to.

Jak jsem zjistila porovnáním listů, i druhá, dosud neotevřená rostlina (i když s jinou jmenovkou) je velmi pravděpodobně rovněž S. francisii, což se potvrdí velmi pravděpodobně v nejbližších dnech, tedy správněji řečeno v nejbližších nocích.

I když jsou dosavadní květenství našich sansevier hodně podobná, jejich postupné nakvétání patří mezi neobyčejné události, jak zjevem, tak čichovým vjemem. Už jsme psali dříve, že ona intenzivní vůně má jednoznačný úkol – láká noční opylovače s dlouhým sosákem, takovým, aby dosáhl na dno dlouhé květní trubky. Pokud by rostlina kvetla v létě, kdy je skleník otevřený, určitě by přilákala naše noční můry, jen nevím, zda by si s takovouto cizokrajnou rostlinou poradily se ctí. Pravdou je, že na jedné sansevierii, která kvetla koncem léta, jsem našla pár zelených plodů, ale u té jsem prováděla i umělé sprašování (otázkou tedy je, kdo byl vlastně původcem úspěšného opylení). Ale nakonec o semena nejde, víc jde o radost z jedinečného zážitku, jaký nám poskytují rostliny, které tak nepěkně nazýváme tchýninými jazyky.   R.

Summary:

Description and experiences with growing of Sansevieria francisii from Kenya.

Fotografie 2: Sansevieria francisii - květenství (inflorescence)