Sansevieria eilensis
Sansevieria eilensis Chahin 1995
Fotografie 1:
1. Detail listů S. eilensis
2. S. eilensis
...........................................
Tak abych ten desátý ročník ZL tak nějak pořádně sukulentářsky načal, dám dnes „do placu“ jednu obzvláště povedenou sansevierii. Už jsem o ní něco v minulém článku naznačil, byl to jeden z posledních přírůstků roku 2015 do naší sbírky a byl obzvláště povedený. Kdybych byl tenkrát plně při smyslech, asi bych si ji nekoupil, ale byl jsem zřejmě nějaký zmatený a navíc jsem se ještě stal obětí dvoustranného ovlivňování (prodejce a přítelkyně), takže dopadlo tak, jak to dopadlo. Nejdůležitější nakonec je, že jsem dnes tuze rád a že se nám ta sanska odměnila i krásnou odnoží, která bude moci jít ještě letos k nějakému dalšímu pěstiteli.
Sansevieria eilensis – velký sen každého, kdo ji někde viděl,všichni museli zahořet velkou touhou ji pěstovat a hýčkat. Já si o ní myslel, že vzhledem k její extrémní vzácnosti zůstane pro mě jako nedostupný sen, ale tak už to někdy v životě chodí – štěstí sedne občas i na odoperovaného bejka. A tak přišel okamžik, kdy jsem se s „eilensiskou“ setkali osobně a já si mohl svůj sen splnit.
S. eilensis je krasavice, miniatura, novinka i vzácnost v jednom. Poprvé ji našli v Somálsku dva významní sukulentářští objevitelé – Lavranos a Horwood v roce 1973. Pak se začala objevovat ve velmi malém počtu ve věhlasných kolekcích pod označením Sansevieria sp. Eyl, případně se sběrovým číslem LAV 10178 (10179). Jak bylo později ověřeno, tento druh je silně endemický, roste na velmi malém areálu v průsmyku Eyl Pass, 4 km od města Eyl. Tato oblast je extrémně suchým regionem s průměrnými srážkami kolem pouze 100mm/rok. Zde obstojí pouze hodně přizpůsobení živočichové a rostliny. Představit si takovouhle „suchoť|“ lze jen těžko – méně než 10mm srážek za měsíc je opravdu pěkný suchopár. Tato pidisanska to však zvládá a ještě navíc s elegancí sobě vlastní: velmi omezený počet listů, navíc krátkých a úžasně válcovitých. Některé východoafrické sansky mají podobný průřez listů, ale přece jen díky většímu přísunu vody mají listy daleko protáhlejší. „Eilensiska“ je holka do velké nepohody, horka, sucha a velkého oslunění. Všechno na ní je úsporné a přesto tak krásné.
Je tedy pochopitelné, že se příliš nehrne ani do pravidelného kvetení. Dnešní google překypuje fotkami všelijakých exotických květů, přesto mnoho květenství Sansevieria eilensis v něm nenajdete. Vzhledem k mému stále pokročilejšímu věku jsem raději nechtěl článek o této somálské miniatuře odkládat až na okamžik kvetení (aby se to vůbec někdy povedlo). Ohledně pěstování lze základ pěstování odvodit ze vzhledu rostliny, z popisu jejího přírodního výskytu a jejího klimatického profilu = slunce + teplo + hodně propustný nevýživný substrát + nárazová zálivka + trpělivost. Je to a asi ještě dlouho bude vzácnost s pomalým růstem. Nějaký jiný způsob než občasná odnož, případně tkáňová kultura nepřipadá zatím moc do úvahy. Přeju všem milovníkům těchto zajímavostí podobné úspěšné setkání, jako se podařilo mně. J.
Fotografie 2:
1. + 2. Sansevieria eilensis
