ZEL(e)NÉ LISTY

Sansevieria aff. ballyi L. E. Newton

Fotografie 1:

1. Sansevieria aff. ballyi

2. Detail listů (Detail of a leaves)

..................................................

Tak nám vykvetla zase jedna „sanska“…V tuto dobu kvete jedna kytka za druhou, tak jakápak sláva, mohl by namítnout kdokoliv z vás. U sansevier to však událost je, protože za prvé rozhodně nekvetou jako na běžícím pásu a za druhé samotné květenství je nádherná pozdněvečerní a navíc většinou exoticky aromatická záležitost. Některé druhy kvetou celkem pravidelně, mnohé další z našich druhů se však ještě nikdy neukázaly v květu. Letos se mi i celkem dařilo sanseviery dostatečně „uzalévat“, takže měly to nejlepší, co jsme jim mohli nabídnout: většina z nich byla přesazená do měkkých květináčů, které jim poskytují prostor pro dužnaté kořeny a případné podzemní stolony (stolon je lidově řečeno dužnatý oddenek s novou rostlinou na konci), umístění na polici s dostatkem slunce (věřte, sansevieria sice vegetuje i v polostínu, ale není to ono, nikdy nebude vypadat tak, jak by vypadala na slunci) a k tomu dostatek vody (sansevierie vydrží i kruté sucho, ale obětují některé své míň potřebné části – celé listy, či jejich konce, což je mírně zhyzdí).

Když byl u nás vloni Cok Grootscholten (má nejvetší sbírku sanseviér, jakou jsem kdy na vlastní oči viděla – nevěřili byste, jak také mohou sanseviery vypadat), při pohledu na naše osluněné police s oschlými tchýninými jazyky pronesl, že je to sice dobré místo, ale rostliny chtějí podstatně víc vody, aby byly spokojené. Velký učitel poradil, pozorný žák poslechl. Vidíte, letos bylo víc času pravidelný přísun vody dodržovat, rostliny tedy dostávaly od jara zhruba jednou za 14 dní bohatou dávku vody buď horem, nebo ještě lépe podmokem (doporučuji toto střídání).

Kromě pravidelně kvetoucí S. parva, kterou již znáte ze starších částí ZL, se letos jako další předvedla rostlina se jmenovkou S. humbertiana, kterou jsme před lety dostali právě od C. Grootscholtena. Včera pozdě večer otevřela své první dva květy, zatímco dnes odpoledne byly otevřené květy asi z třetiny květenství. Takový okamžik vždy odstartuje hledání, porovnávání, posuzování, zda jméno na jmenovce odpovídá tomu, co v květináči roste a hlavně kvete (znalost květů je nezbytná, proto tak striktně dodržujeme popisování rostlin jen v nakvetlém stavu, pokud se nejedná o rostliny, kvetoucí až v hodně pozdním- většinou stromovitém věku). Pokud nastanou určité pochybnosti, snažíme se je nějak rozřešit, nebo k rostlinám přidávat ono berličkové „aff.“ či „cf.“, což znamená „pravděpodobně“.  

U naší čerstvě kvetoucí S. humbertiana mi hodně pomohlo jedno starší číslo časopisu Sansevieria, který vydává mezinárodní společnost pěstitelů tchýniných jazyků. Zde jeden z autorů – Rakušan N. Goebl popisuje svou S. humbertiana, přičemž rozkrývá, jak se asi věci správně mají. V encyklopedii Monocotyledons je jméno S. humbertiana uváděno jako synonymum pro S. volkensii. Ta však podle popisu dosahuje mnohem větších rozměrů, než naše rostlina (listy minimální délky 45cm!). Mnohem blíže má naše rostlina k jiné, u nás celkem frekventované a také špatně pojmenované sansevierii – k S. ballyi. Ta se v našich sbírkách najde pod jménem S. gracilis. Protože také jednu takto špatně pojmenovanou rostlinu máme, můžeme provést srovnání. V jednom ze starších čísel časopisu Bradleya oba druhy (S. ballyi a S. gracilis) porovnával jistý autor a vyšlo z toho, že u nás se pěstující S. gracilis je velmi pravděpodobně S. ballyi. I S. gracilis má totiž v porovnání s S. ballyi viditelně delší listy (délka od 23 do 80 cm).

Tak jsme tedy skončili u S. ballyi. Tento druh v přírodě roste v Keni a Tanzánii v písčitých půdách. Vytváří delší nadzemní výběžky s novými růžicemi, ze kterých pak i kvete. Listy mají typickou výraznou kresbu tmavších a světlých plošek, horní strana je prohnutá dovnitř a spodní strana vypouklá ven (na příčném průřezu vidíte tlustý srpek). Jejich hrany jsou bíle a hnědě lemované. Větší souměrné květy v hroznovitém květenství nejsou ničím výrazné, snad jen delšími sklovitými cípy tepal nad srostlou trubkou. Zatím nevydávají pro sansevierie tak typickou vůni, lákající noční opylovače, ale vše se může ještě změnit, až se otevře více květů najednou. Nakvetení každé sansevierie je však takovým zážitkem, že se určitě vyplatí dopřávat jim ke spokojenosti vše, co je v našich silách a možnostech. R.

Summary:

Determination and experiences with growing of Sansevieria aff. ballyi from family Dracaenaceae.

Fotografie 2:

1. Květy S. aff. ballyi (The flowers of S. aff. ballyi)

2. S. aff. ballyi v květu (S. aff. ballyi in flower)