ZEL(e)NÉ LISTY

Raphionacme burkei N.E.Brown – další bramboroid v našich sbírkách

Fotografie 1 - Raphionacme burkei

...........................................................................

V poslední době mám lehké problémy s nadváhou, projevující se větším objemem střední části mého těla. Tím si trochu vysvětluji, proč v té samé době mám také problémy odolávat nabídkám obdobně přerostlých či přetloustlých sukulentů, zvaných kaudexy a pachykauly. Už dávno po nich neblázním, ale uvidím další řepu vzhůru nohama nebo obří bramboru pro Otesánka (o dalších tvarech nemluvě) a ony magické barevné papírky zvané bankovky opouští moji pravou náprsní kapsu. Tak nějak podobně jsem zase neodolal dnešní Raphionacme burkei.

Je to už v pořadí třetí „rafika“ na Zel(e)ných listech a dost možná (pokud vbrzku radikálně nezhubnu – a věřte mi, že se snažím), že ne poslední. Tahle dnešní je z důvodů výše uvedených největším kaudexem v mé sbírce a kdybych se v poslední chvíli nevzpamatoval, mohla být za patřičný příplatek ještě větší. Vzpomněl jsem si však na lékařskou průpovídku „na velikosti nezáleží“ a spořádaně jsem koupil jenom „střední“ velikost, průměr kaudexu přes 20cm. I tak je to boule k pohledání. Vybíral jsem kytku v růstu, neboť někdy mají tyto a podobně dospělé kaudexy po období bez kořenů i zelených částí (z důvodu lepšího transportu přes jednotlivé obchodní články) problémy se znovuzakořeněním a probuzením do další vegetace. Loni to R. burkei po nákupu chvíli u mě válčila pod přístřeškem, pak ve fóliáku, brzy na podzim šup do skleníku a posléze pro jistotu do bytu na okno nad topením. Spořádaně zatáhla, jak se na čistokrevný kaudex sluší a nasucho přezimovala do jara bez viditelného seschnutí. První jarní kapku vody dostala až v okamžiku, kdy sama narašila zeleným výhonkem, který se pomalu rozvětvil do korunky z poněkud slabších výhonků, méně samonosných než byly ty loňské, narostlé ve venkovních podmínkách. Dnes ráno jsem objevil první shluky poupat, které se po přenesení do tepla do prosluněného skleníku začaly otvírat. Takže pěstování žádná věda.

Na závěr něco vyčteného. Z asi 35 druhů rodu Raphionacme se postupně k nám dostalo kolem deseti druhů. Rostou od Namibie a JARu na jihozápadě Afriky a postupují na východě přes Tanzánii k rovníku a ještě výše, mám pocit, že až na Arabský polostrov. Všechny jsou to typické podzemní kaudexy se sezónními lijánovitými výhonky. Jsou si v zásadě poměrně hodně podobné, rozdíly jsou někdy v listech a většinou jen v detailech květů. Raphionacme burkei roste dle literatury na severu JAR, v Namibii a Botswaně. Internet zmiňuje potvrzený výskyt i v Zimbabwe. Přestože všechny druhy Raphionacme mají bílé mléko, jak ve výhoncích, tak v kaudexech, zřejmě není tento latex jedovatý, aspoň ne tou měrou jako latex euforbií. Původní obyvatelé podrovníkové Afriky – Sanové, využívali kaudexy rafionakmí (potvrzeně právě Raph. burkei v Botswaně) jako zásobárnu tekutin pro nejhorší okamžiky nedostatku vody v pouštích. Jednoduše nastrouhali klackem vykopaný kulovitý kořen a vymačkali si rozdrcenou kořenovou dřeň do úst. Lahůdka to asi nebyla, ale člověk na poušti dělá i horší věci, aby přežil…

Přestože právě literatura píše o výhonech dlouhých až 2m, jde udržet rozvětvená korunka výhonků v kultuře ve vzhlednějším rozměru a pak kombinace oné vodní a energetické zásobárny se zeleným vrškem propletených větviček v nás vyvolává jenom libé estetické pocity. Dost možná, že je to pozůstatek po afrických předcích, kdy si podvědomě říkáme – s tímhle bramborem se pouště a sucha bát nemusíme…. J.

Summary:

Description and experiences with growing of Raphionacme burkei from family Apocynaceae.

Fotografie 2:

1. Stonek R.burkei s listy a květy (The stem of Raphionacme burkei with the leaves and the flowers)

2. Květ R.burkei (The flower of R.burkei)