ZEL(e)NÉ LISTY

Pyrenacantha malvifolia Engler – opičí posez

Fotografie 1:

1. Pyrenacantha malvifolia

2.+ 3. P. malvifolia - plody (fruits)

........................................................

Přesto, že rod Pyrancantha z čeledi Icacinaceae není zase až tak malý, čítá totiž kolem 20 druhů, jsou z něj v sukulentářských kruzích známé pouze 2 druhy – P. kaurabassana a hlavně pak P. malvifolia. Jsou však i další druhy pěstované, ne pro potěchu oka jako v našem případě, ale například P. scandens, využívaná jako „lesní špenát“ na jídlo nebo P.staudtii s medicínským potenciálem. Dnešní pyrenacantha je ale nejznámější, protože disponuje jedním z největších kaudexů ve východní Africe. Nebudu opisovat rozměry z různých zdrojů, ale údajně jde o krapet obří záležitost, která zřejmě (aspoň podle místního jména Monkey Chair) slouží i jako vyhlídkové zařízení a pozorovatelna pro místní opice (a možná i opilce...).

Mírného nakukování do literatury a na net se stejně nevyhnu (kde já bych totiž ty informace bral, když se o tom ve škole neučí a já tam ještě často i chyběl). Tak tedy areál výskytu v domovině je jako půl Evropy – od Tanzánie na jihu přes rovníkovou Keňu až po pohádkově polopouštní Etiopii se Somálskem. Roste jako součást savany do nadmořské výšky 1500m.n.m. Není to žádný drobeček, ale všechno to musí nahnat v době dešťů a období po něm, protože v době sucha spí bez listů i výhonů. Jeho kaudex roste na povrchu půdy, do které je zakotven řepovitým kořenem. Na tento kořen je kaudex trochu háklivý, jakmile se do něj dostane hniloba, už to potom těžko rozchodí.

Tím se pomalu dostávám k vlastnímu jádru článku. Dlouhá léta jsem pěstoval tuto kaudexní rostlinu dle doporučení v článcích a knihách. Přitom jsem o jednu rostlinu v důsledku hniloby kořene přišel a musel hbitě zakoupit druhou. V těchto zdrojích se totiž píše o klasickém režimu = letní růst + zimní spánek. V létě zalévat, v zimě sušit. Dnes už vím, že zrovna východoafrické rostliny a sukulenty zvláště mají svou hlavu a rostou si trochu jinak, než bychom to chtěli. Proto jsem začal svoji druhou pyrenacanthu víc pozorovat. Je pravda, že to je „teplomilka“ a to v létě i v zimě. Takže v létě žádné volné ustájení pod přístřeškem ale pěkně prohřát ve fóliáčku, kde je aspoň u nás ve sbírce nejtepleji. Přesto ale přes celé léto je taková neslaná nemastná, má pár listů, ale nijak zvlášť nepřirůstá, je zkrátka taková zaražená. Teprve na podzim, kdy má jakoby „nastřádáno“, začne najednou růst a vyhánět výhony a nové listy. Problém ovšem je, že podzimní teploty ve střední Evropě i v teplém fóliáčku přestávají stačit a nezbývá než stěhovat rostlinu do tepla skleníku a postupně až do tepla bytu. A teprve tam, někde na parapetu se spodním teplem začíná být P. malvifolia nejhezčí a začíná opravdu růst.Tolik tedy k onomu tradovanému režimu.

Přesto má tahle „keňka“ aspoň pro mne spoustu dalších dosud neprobádaných tajemství. Jedno z nich je spojeno s jejím kvetením, opylováním a tvorbou semen. I odborník přes kaudexy a pachykauly H.Gratias píše ve své knize o jednodomosti, dvoudomosti a někdy i kleistogamii. Jisté však je, že zvláštní a drobné květenství ve tvaru malých klasů vyrůstá bezstopkovitě přímo z výhonů a samotné květy jsou přímo velejemné. Současně se na námi pěstovaných rostlinách v podstatě nevyskytují. Zato rostlina tvoří takové zvláštní „hluché“ plody, které vznikají bez květů a jsou tím pádem pochopitelně bez semen. Jejich smysl mi uniká, zřejmě P. malvifolia plně naplňuje obsah slova tajnosnubná.

Budu rád, když mi napíšou další pěstitelé, kteří mají s touto kaudexní hroudou lepší zkušenosti, abychom případně společně přišli na to, jak jí ulahodit tak, aby nám každý rok kvetla jak o život. Předem děkuji. J.

Summary:

Description and experiences with growing of Pyrenacatha malvifolia from family Icacinaceae.

Fotografie 2:

Pyrenacantha malvifolia dnes (today)