ZEL(e)NÉ LISTY

Pseudolithos dodsonianus (Lavranos) Bruyns & Meve (1995) – živý příklad tkáňového množení

Fotografie 1:

1. Pseudolithos dodsonianus

2. Květ

..............................................................

Myslím si, že dnešní rostlina bude zářným živým příkladem průlomového tahákového seriálku, který v posledních týdnech začal vycházet na stránkách ZL. Určitě jste si všimli velmi decentního a naučně nenásilného povídání o něčem, co nevím jak pro vás, ale určitě pro mne bylo donedávna pověstnou špaňelskou vesnicí. Fakt, že jdou rostliny tkáňově množit, řada z nás jistě už zaregistrovala a je možné, že i vy  máte ve sbírce nějakou tu „tkáňovku“, zakoupenou u Petra Pavelky, nebo rovnou v holandské pěstírně Succulent Tissue. Jak to ale probíhá, už možná netušíme a nyní máme jedinečnou možnost nahlédnout pod pokličku tohoto tajemstvím opředeného procesu. Je to nakonec patrné na čtivosti jednotlivých dílů – je vidět, že to zajímá více lidí, než jsme odhadnovali a určitě na to má vliv i přijatelná forma „po kapkách“, s jakou je daný nejednoduchý proces jeho autorem, Ondřejem Skalou, podaný (doporučujeme !).

A co s tím má dnešní Pseudolithos  dodsonianus společného? Nakoupili jsme ho před několika málo lety právě ve zmiňované holandské pěstírně a rostlina byla tak levná, že jsem si vzala hned 2 kousky. Těžko uvěřit, že početná skupinka rostlin tohoto druhu ve zmíněné pěstírně pocházela z jednoho kousku tkáně pravděpodobně jediné rostlinky. Výsledek tkáňového množení vypadal natolik šíleně, že mi bylo docela jedno, jak se rostlina jmenuje. Řekla bych to takto: Pseudolithos dodsonianus nešlo nekoupit.

Na ZL již existuje skupinka rostlin, o které jsem se vyjadřovala ve smyslu, že vypadají, jako by ani nepocházeli z této planety – zkrátka takoví mimozemšťané v rostlinné říši (rhytidocaulony, některé oxalisy atd.). P. dodsonianus určitě patří mezi ně. Rostliny z „tkáňovek“ ještě nevypadají typicky, myslím si, že toho dosáhnou až později a je otázkou, jestli vůbec. Proto jsem neodolala a před 2 lety jsem si v Chrudimi nakoupila zakořenělý, typicky vypadající stonkový řízek z dospělého P. dodsonianus (prodával je tam českobudějovický Petr Říha). Ten se dnešního dne nedožil, zatímco „tkáňové“ rostliny rostou a dokonce kvetou. Z původního substrátu jsem je tehdy přesadila do svého s velkým obsahem inertního materiálu – pemzy. Moc je nehnojím, tudíž rostliny ani moc nebují a zachovávají si svůj původní šílený vzhled. Povrch vzpřímených stonků a bočních větví je pokrytý plastickými hrbolky, tak typickými pro rod Pseudolithos. Zbytky listů ani nepostřehnete, záhy z rostliny opadávají. V blízkosti konců stonků a větví se objevují nevelké, tmavě purpurové květy s doširoka rozevřenými laloky. Květy „nesmrdí“, vydávají slabou nakyslou vůni. Jirka se mě ptal, jestli jsem sprašovala a dostal zápornou odpověď. Ne, že by to u šikovně otevřených květů bez přebytku nektaru nešlo, ale není s čím – druhá rostlina nekvete a i kdyby kvetla – je to pořád jedna a tatáž rostlina (nevýhoda klonování). V zimě rostlinám odměřuji vodu po kapkách – zakapávám tak 2 – 3 x za zimu a jen v době s možností brzkého vyschnutí pemzového substrátu. I v sezóně to s vodou nepřeháním – vodu „stapélky“ dostanou zhruba 1x za 14 dní. Pro některé je to asi málo, zrovna  pro pseudolithosy to asi stačí.

Na závěr přidám jednu zajímavost. Pseudolithos dodsonianus, pocházející ze Somálska a Jemenu, původně patřil mezi karalumy, kam ho asi zařadil tvar těla a vzhled květů. V polovině 90. let minulého století byl přeřazen do rodu Pseudolithos, i když se od kulovitých či alespoň šišatých kolegů z rodu liší netypickými, zhruba 1 cm širokými (lépe řečeno úzkými) stonky. Do přeřazení určitě promluvil i výzkum DNA a i tento případ potvrzuje, že při třídění rostlin nemůžeme přihlížet jen na vnější vzhled a musíme nahlížet hlouběji – pod povrch, ať už se nám to líbí, či nelíbí.   R.

Summary:

Description and experiences with growing of Pseudolithos dodsonianus from Somalia and Yemen.

Fotografie 2:

1. Detail stonku

2. Řízek z dospělého P. dodsonianus