Portulaca fulgens
Portulaca fulgens Grisebach (1879)
Fotografie 1:
1.+ 2. Rostlina na začátku růstové sezóny (Plant on beginning of growing seassion)
3. Nové stonky (New stems)
...........................................................................................................................
Už jsem dlouho nepředstavila žádnou šruchu, tudíž vás to dnes nemine. Vybrala jsem krásný kousek z mé sbírečky, kaudexní, velkokvětou, tudíž docela atraktivní exemplář. Tato potulaka spolu s dalšími druhy stejného rodu vytrvale kvetou po celé léto a ostrůvku portulak konkuruje v množství a vytrvalosti květů už jen skupinka šťavelů, v tuhle roční dobu hlavně z Afriky a Argentiny. Z Argentiny pochází také vybraná Portulaca fulgens, a to přesně z místa zvaného Infermio v provincii Tucuman. Neroste jen tam, našli byste ji ještě v dalších provinciích: Catamarca, La Rioja a Mendoza, což jsou všechno provincie, přilehlé k horskému pásmu jihoamerických And. V Argentině jsem nebyla, ale myslím si, že vyjmenované oblasti nebudou žádné placaté nížiny a že život i pro rostliny zde bude hodně drsný. Svědčí o tom podzemní zásobárna rostliny – kořeny v podobě nevelkého kaudexu, který po zaschnutí nadzermních částí v suché části roku umožňuje rostlině dočkat se nového přísunu srážek. Kaudex může mít na délku až 8cm a u mé rostliny má asi 2cm v průměru. Nadzemní části se objevují po období sucha, u nás tedy v jarním období, kdy kaudex začínám opatrně zalévat. Červený stonek je větvený a poléhá pod těžkými listy a později i květy na povrch substrátu v okolí rostliny. Vzdálenosti mezi listy mají být krátké, což bohužel v našich podmínkách rostlina nějak nechce dodržovat. P.fulgens totiž pochází z dost vysokých nadmořských výšek (2500 – 4300 m.n.m.), takže i kdybych tuhle kytku pěstovala třeba na naší Sněžce, pořád by to pro ni bylo málo vysoko. A když rostlině chybí to správné vysokohorské klima, musí se to někde projevit a zde je to třeba v kompaktnosti nadzemních částí. Viděla jsem fotografie této rostliny v původním prostředí a tento druh byste poznali jen podle typických velkých žlutooranžovývh květů. Zelené placaté listy do 8mm délky jsou částečně zakulacené, oválné až lopatkovité. Vlasy v paždí listů jsou buď velmi řídké, nebo úplně chybí. Kolem 1 – 2 květů na koncích větví bývá 4 – 5 listů (jejich počet je důležitým poznávacím znakem pro rozlišování druhů). Na místě listů, lemujících květ často později vyrůstají další větve a tak se stonek celou sezónu prodlužuje.
Samotný žlutooranžový květ je velmi nápadný, může mít až 2,5cm v průměru. Nemusí být jen žlutý, najdou se také formy s květem červeným a oranžovým. Korunní lístky mají srdčitý tvar a je jich příznačně pro Portulacaceae celkem 5. Plodem je suchá tobolka, ze které po odpadnutí vrcholového víčka vypadávaji černá drobná semena.
Už druhou sezónu semena poctivě sklízím, jako na potvoru však nechtějí klíčit, tudíž marně čekám na potomstvo této velmi zajímavé šruchy. Stonek rostliny jde i nařízkovat, ale nemám vyzkoušené, zda také vytvoří ztloustlý kořen. Pokud se ani letos na podzim nedočkám potomstva, příští rok provedu řízkovací pokus, protože rostlinu mám jen jednu a to se pak člověk bojí třeba i jen se na ní špatně podívat.
Předpokládám, že listy rostliny by mohly být jedlé, ale zkoušet to nebudu a doporučovat už vůbec ne. Poživatelnost a navíc i prospěšnost zdraví je ověřená a doporučená u plevelné P.oleracea, a jelikož se mi teď rostlin tohoto druhu sešlo několik, příští rok mám o přísadu do salátů a polévek postaráno. Roky přibývají a hladina cholesterolu pravděpodobně také, takže není nad zdravou výživu. Maličko nakyslé, ale jinak chutné a osvěžující listy P.oleracea mi určitě přijdou k duhu. Jen budu doufat, že pro mé pokusy se zdravíprospěšnou rostlinou budou mít pochopení i sousedi, až na ně na záhonech tu a tam rok co rok vykoukne pro ně neznámý sukulentní plevel… R.
Summary:
Description and experiences with growing of caudiciform Portulaca fulgens from Argentina.
Fotografie 2:
1. Stonek (Stem)
2. Květy (Flowers)
3.+ 4. Kvetoucí rostlina (Flowering plant)
