ZEL(e)NÉ LISTY

Portulaca collina Dinter (1923)

 Fotografie 1:

1. Portulaca collina

2. Dole rozšířené štětinaté chlupy v axilách listů 

.............................................................................

Vím, že dnešní volbou představované rostliny mnoho čtenářů nepotěším. Výhoda psaní našich stránek je však v tom, že si můžeme volit témata podle momentálního apetitu. Já se po několika měsících konečně dostávám k jedné miniatuře, která kvetla už na začátku léta a přestože jsem měla poctivě připravené podklady k článku, jeho psaní jsem stále odkládala, až na něj dostanu chuť. Taháček s poznámkami je už sice notně ošoupaný, přesto stále čitelný, proto s vervou do toho...

Kdekdo si asi poklepe na čelo, že už je to zvrhlost, nakupovat za eura obyčejné šruchy. Ty, které jsem nakoupila v německé pěstírně však vůbec nejsou obyčejné. Nejdříve to byla havajská lahůdka Portulaca molokiniensis (už ji nemám, pokud je někdo z vás švihlý jako já, sehnal si ji a dosud ji pěstuje, ráda odkoupím řízeček) a před několika lety k ní přibyla Portulaca collina. Rostlina by podle encyklopedie měla pocházet z Afriky, konkrétně oblasti na severovýchodu Jihoafrické republiky, jihu Zimbabwe a střední či severní části Namibie. Ta naše pochází ze Somalilandu, což souvisí s poznámkou, že tento druh byl sloučený s von Poelnitzovým popisem rostliny jménem Anacampseros somaliensis z roku 1933. Jak jste správně pochopili, o anakampseros se očividně nejednalo a areál rozšíření P. collina bude pravděpodobně rozsáhlejší o východní Afriku.

Odolávat suchu tomuto druhu nepomáhají jen dužnaté kopinaté listy, ale hlavně tlustý kůlovitý kořen. Z kratičkého stonku vybíhají do stran větve, kromě protistojně rostoucích listů pokryté štětinatými stříbrnými chlupy. I ty určitě přispívají k ochraně před palčivým sluncem. Důležitý je jejich tvar: jsou v dolní části ztloustlé a rozšířené a končí ztenčující se špičkou. P. collina kvete žlutě, květ má na portulaky netypicky 4 okvětní plátky.

Pokud jste se někdy zajímali o portulaky, možná si vzpomenete na afrického dvojníka P. collina. Je to Portulaca quadrifida, o které jsem psala kdysi dávno na ZL. P. quadrifida však na rozdíl od dnešní P. collina nemá tlustý kořen, tudíž o mnoho hůř odolává suchu a většinou se chová jako jednoletka. Vypadají a kvetou podobně, při podrobnějším mikroskopickém pohledu se však liší tvarem štětinatých chlupů - P. quadrifida je nemá u báze rozšířené.

P. collina nám málem nepřežila první zimu, odhnila od báze a my s Jirkou na poslední chvíli zachraňovali konečky větviček. Podařilo se, nyní máme rostlinu pojištěnou ve dvou květináčcích a alespoň dosud se jí docela dařilo. Uvidíme v zimě, jednu z rostlin pro jistotu přenesu ze skleníku do bytu, kde však zase potřebuje více vody, aby příliš nepřeschla. R.

Fotografie 2:

1. Kvetoucí P. collina

2. Květ