Plody aneb malé únorové žně
Plody aneb malé únorové žně
Fotografie 1:
1. Aloe albida - tobolky (capsules)
2. Androcymbium dregei - tobolka (capsule)
........................................................................
Dnes to nebude žádná sukulentní ani cibulová sága, ne že bych to chtěl flákat, ale poznámka na okraj taky někdy neškodí. Všiml jsem si, že máme ve svých fotokolážích málo snímků opylených květů, plodů či semen. Jak je však patrno z našeho miniseznámku, občas k této události u nás dojde. Protože se mi v těchto dnech pravděpodobně zcela omylem přihodila jedna zajímavost, podíval jsem se po celém skleníku a vybral několik aktuálních plodů.
Začnu sukulentem – v posledních dnech se aloím trochu vyhýbám, nastává totiž situace, ve kterou jsem dlouho doufal. Začínají se objevovat nové webové stránky, specializované na jednotlivé skupiny či rody sukulentů. Takže o aloích je tu jeden stále se rozšiřující a lepšící se web a já mám jakoby o starost méně. Takže zpět, Aloe albida – jedna trávovitá novinka, která se loni objevila masově v celé Evropě a tudíž i u nás. Mám dvě kytky, které pravděpodobně pocházejí z jedné pěstírny a jsou množené tkáňově. Plody, které se objevily na jedné z nich, jsou malým důkazem, že A. albida je samosprašná. V této době už ve skleníku žádný hmyz nepoletuje a co „neošmrdláme“ sami, to se nespráší.
Další skupinou, tvořící pravidelně plody jsou cibuloviny. Nedávno jsem psal o pěkně vyklenuté Massonia depressa, takže vězte, že i ona se nechala přesvědčit a všechny tři květy se dále architektonicky proměňují v opylené trojhranné tobolky. V tomto případě jsme nahradili drobné africké hlodavce, výsledek je ale stejný.
Zcela nedávno jsem jásal nad kvetoucím obilím Androcymbium dregei. I ono pokračuje ve vítězném tažení skleníkem a drobné stvoly nesou dva „napapané“ plody. V tomto případě příroda na nic nečeká a i mladé tříleté semenáčky se musejí postarat o další potomstvo.
Další osemeněné kytky vynechám a abych nezdržoval, rovnou přeskočím na největší zajímavost – před týdnem jsem náhodou objevil na dokvétající orchideji Oeceoclades decaryana 5 (!) zrajících plodů! Potvrdil se jednak předpoklad dlouhého kvetení – psal jsem o ní v říjnu, kvetla i přes vánoce a až teprve teď odesychá nejvyšší květ. Při očišťování květního stonku od suchotin jsem si všiml u nejvyšších květů oněch evidentně opylených záležitostí. Zde jsme se určitě ničeho aktivně neúčastnili, postarala se o to příroda, i když kdo za tím konkrétně stojí (nebo letí), nevím. Muselo jít o nějaký drobnější hmyz – takže vzhledem k místě, kde byla rostlina umístěna (v pokoji u okna), muselo jít o malého pavoučka, zbloudilého mravence nebo snad mušku smutničku. Každopádně nastanou starosti, co se semeny, vysévání orchidejí je záležitost vysoce specializovaná, se kterou nemáme žádné zkušenosti. J.
Fotografie 2:
1. Massonia depressa - tobolky (capsules)
2. Oeceoclades decaryana - květy se zrajícími semeníky
