ZEL(e)NÉ LISTY

Pleiospilos simulans (Marloth) N. E. Br. 1926

Fotografie 1:

1. Pleiospilos simulans

2. Detail povrchu listů

.......................................................

Pamatuji si přesně chvíli, kdy mi před 18 lety (to to letí) už druhým rokem přišel do schránky papírový katalog s nabídkou semen a rostlin Petra Pavelky. Byly to doby, kdy byl mezi námi „obyčejnými“ lidmi internet neznámým cizím slovem a nešlo to jako dnes sednout k monitoru a jen klikat, objednávat a bezhotovostně platit. Horečně jsem listovala stránkami útlé papírové knížečky a počítala, kolik mi zbyde z výplaty peněz na nákup zelených pokladů. Když jsem si takto nadělala chutě, nechala jsem si je zase záhy zčásti zajít po pohledu na pár polic se zarovnanými květináčky na okně panelákového bytu. V úvahu tedy přicházely jen semínka a pár miniatur. Už tehdy bylo zřetelné, že u Pavelků mají ve velké oblibě (kromě jiného) především mesemby, zkusila jsem tedy objednat pár zástupců několika rodů – Chasmatophyllum, Lithops, Lampranthus a Pleiospilos. Proč právě ty už vám nepovím, je to moc dlouhá doba na revizi mých tehdejších myšlenkových pochodů.

Z rodu Pleiospilos po čase došly 3 druhy: P. bolusii, P.nelii a P. simulans. Poslední druh se mi líbil asi nejmíň, ukázal se však být nejodolnější vůči mé začátečnické péči – nepéči a udržela jsem jej asi 3 roky. Poté co odešel po předchozích i tento druh, zařekla jsem se, že už si žádné další nepořídím. Jak jsem si řekla, tak se i stalo – odolávala jsem dlouhých 16 let. Pleiospilos si mě však stejně zase našel, dostalo se ke mně neplánovaně několik rostlin „na vyhození“ a mezi nimi byl i starší exemplář druhu P. simulans. Bylo to podobné, jako u několika již dříve zveřejněných „nechtěných“ rostlin, P. simulans jsem umístila někam „do kouta“ a nevěnovala mu mnoho pozornosti. Možná to bylo dobře, on (omlouvám se, správně by mělo být ona) si totiž naprosto v klidu kvetl a v této činnosti předvedl nečekanou výdrž.

Nyní, kdy ve skleníku většina rostlin spí a ani těm zimním se v inverzních dnech do kvetení moc nechce, se mi opomíjení letní vytrvalci víc než hodí. Stačí si o nich najít něco v literatuře a vybrat to nejpodstatnější k jejich encyklopedickému představení. P. simulans jako jeden ze 4 druhů rodu Pleiospilos pochází z okolí města Jansenville v jihoafrické provincii Východní Kapsko. Rostlina se se stářím řídce rozvětvuje, tlusté, rozevřené listy jsou větší na délku než na šířku, květ má sytě žlutou barvu. Plodem je tobolka s dvanácti komůrkami. Paradoxní je, že v přírodě nepatří k běžným rostlinám, což je v kontrastu s jeho častým zastoupením v sukulentních sbírkách. R.

Fotografie 2 - Rozkvetlá rostlina