ZEL(e)NÉ LISTY

Phillyrea angustifolia L. aneb láska na první pohled

Fotografie 1 - Jirka s úlovkem Phillyrea angustifolia

.................................................................................

Taky se vám to stává? Jdete úplně pro něco jiného, víceméně z nudy bloudíte mezi regály obchoďáku, dojdete až do oddělení zahrady a domácích kytek a pak JI uvidíte. Samozřejmě, že ji rozumově posouzeno ani nechcete koupit (nikam se doma nevejde, je moc drahá, nemáte na ni podmínky, atd.) ale je to málo platné – zamilujete se a musíte ji mít. Takhle jsem přišel už k několika krásným rostlinám, některé jsem tím možná zachránil i před potupnou smrtí. Tuhle poslední jsem potkal před týdnem v plzeňském Bauhausu a bylo to jako v té básničce Jiřího Žáčka: „Hele holka padla si mě do oka, jak ta husička co letí zvysoka....“. Kroužil jsem kolem ní, bral ji do rukou a zase vracel do police, koukal do kapsy, kolik je tam zbytečných peněz, zvažoval levnější varianty a taky trochu čekal, jaká bude (či nebude) podpora (či prostesty) od mých holek, které se mnou nakupovaly. Trvalo to rozhodování celkem celé dva dny (s odchodem a příchodem druhý den) ale naštěstí nakonec zaznělo ono spásné – Tak si ji teda kup!

Tak už jsem týden vlastníkem krásné bonsaje, původně bez jmenovky, posléze se jmenovkou Phillyrea a nakonec přiřazenou ke druhovému jménu Phillyrea angustifolia. Jako pokaždé, když nevím a neznám, projedu internet i když zrovna tentokrát moc informací ke mně z netu nepřiplulo. Tento rod patří do čeledi Oleaceae, čili olivníkovité, odkud právě bonsajisté čerpají další rody Olea (oliva) a Ligustrum (ptačí zob). Rod Phillyrea je velmi malý, dnešní taxonomie uznává pouze dva druhy – P. latifolia a P. angustifolia. Oba rostou v oblasti kolem Středozemního moře, ta úzkolistější = angustifolia v západnější části, od Portugalska po Albánii. Jsou to v přírodě menší ale kompaktní stromo-keře, neopadavé a s malými protistojnými lístky. Mohou růst dlouhá léta do větších rozměrů, využívají je zahradníci v oblastech, kde nejsou v zimě velké mrazy. U nás by to bylo složitější venku s nějakou ochranou, lepší je právě to bonsajové využití. Pěstování v přenosné nádobě je v našich podmínkách to pravé ořechové, stejně jako s pravou olivou. Phillyreám se totiž někdy říká „zelená oliva“. Květy jsou malé, bílé a nezajímavé, plody jsou právě zelené bobulky podobné pravým olivám (ani nevím, jestli jsou také jedlé, ale ptáci si s nimi určitě poradí).

Zkušeností a doporučení s pěstováním jsem se moc nedobral, jenom v základě – rostlina má ráda propustnější, chudou půdu, teplejší a slunečnější stanoviště a je dobře tvarovatelná řezem.

Vlastní zkušenosti nastřádám asi až časem a vlastním pozorováním. Těším se, až ji na jaře vyletním někam ven na zahradu a posílím tak stádečko mých dřevinek, za ta léta pěstování různě nastřádaných a tvarovaných, (vlastně jen stříhaných, já nepoužívám drát). V jednom období jsem pojal úmysl vydat fotoknížku na téma pokojových bonsají, zatím je to ale jen plán do budoucna. Osnova je napsaná, pracovní název je Boží dříví a tím to prozatím končí. Každopádně čeleď olivníkovitých v ní získala další krásného zástupce s českým jménem jamovec a latinským Phillyrea. J.

Fotografie 2 - Phillyrea angustifolia