ZEL(e)NÉ LISTY

Petrocosmea rosettifolia C.Y.Wu ex H.W.Li (1983)

Fotografie 1:

1. Petrocosmea rosettifolia

2. Detail listů P.rosettifolia (Detail of the leaves)

...........................................................................

No teda, ti se museli asi opravdu zbláznit. Už fakt nevědí co by, když už pěstují i africké fialky…Možná právě to si někteří z vás říkají, když se poprvé dívají na foto-koláže k tomuto článku. Ne, nebojte se, pěstování pokojovek jsem opustila už hodně dávno, protože jsem je povětšinou mořila suchem a to naprostá většina druhů mírně či hodně nelibě nesla.

Jméno rostliny většině z vás asi mnoho neřekne, stejně jako neřeklo nic mně, když jsem je četla na jmenovce při jednom z pražských sympozií. V prodeji tuto rostlinu měl Robert Maijer, holandský odborník především na tři rody – Peperomia, Tylecodon a hlíznaté druhy rodu Crassula. Rostliny Petrocosmea rosettifolia byly mezi ostatními zamíchány jakoby mimochodem, přesto byly k nepřehlédnutí. Úhledné růžice dvoubarevných ochlupených listů, hustě naskládaných přes sebe, zářily mezi všemi těmi krasavicemi výše jmenovaných rodů a zkrátka se jim nedalo odolat, i když jsem o nich nevěděla ani pověstné „ň“.

Jirka mi za zády radil, že se o této rostlině psalo kdysi v dnes již zaniklém časopise Svět exotických rostlin, doufala jsem tedy, že když bude nejhůř, článek dohledám a poučím se.

Naštěstí jsem měla něco málo zkušeností s pěstováním afrických fialek, a tak jsem doufala, že si i s touto jejich příbuznou nějak poradím. Petrocosmea doma putovala do podmisky a dostala místo mezi begoniemi, zastíněnými přes poledne policí s rostlinami o patro výš. Africké fialky jsem viděla pěstovat postavené na platu s pískem a zalévat podmokem, aby nemohlo dojít k zahnití růžice. Já jsem zvolila pouze onu podmisku, první dávky vody putovaly právě do ní a slunce šlo na rostlinu jen v ranních a podvečerních hodinách. Sem tam jsem opatrně zalila i horem, ale nejčastěji jsem vodu doplňovala do podmisky. Nebudu zastírat, že jsem v nevěřila v to, že rostlina v mé péči přežije, ale jen ten kdo nic nezkusí, nic také nezkazí.

Ztráta se kupodivu nekonala, rostlina slušně přežívala a ve finále dokonce i začala tlačit květy. Právě okamžik rozvíjení poupat z těsných mezer mezi listy patřil mezi úžasné botanické zážitky. Stvoly květů i kalichy byly opět poseté stříbřitými chlupy, takže v protisvětle vypadaly fantasticky. Na závěr se z kalichů prodraly bílé trubkovité květy, připomínající květy sesterských rodů ze stejné čeledi Gesneriaceae – Streptocarpus či Sinningia. Už to mám asi jako úchylku – nedalo mi to, abych nezkusila sprášit rostlinu z květu na květ, přestože jsem příliš nevěřila v nějaký úspěch. Podle fotografií si opět domyslíte, že pesimismus nebyl na místě, ze dvou dozrálých plodů – tobolek jsem sklidila několik desítek titěrných semen. V současnosti jsou již vysetá, vyklíčená a minirostlinky již vlastní pravý pár listů, tedy lépe řečeno minilístků. Pokud nedojde ke katastrofě, jediná Petrocosmea nezůstane v naší sbírce opuštěná.

Abych nezapomněla trochu faktografie na závěr. Rostliny rodu Petrocosmea rostou o chlup východněji, než africké kolegyně z rodu Saintpaulia – našli byste je v jižní Asii, konkrétně druh P.rosettifolia obývá skály ve výšce nad 1000m.n.m. v hornatých oblastech čínské provincie Yunnan. Některé rostliny tohoto rodu rostou ve stínu vlhkého lesa, některé jsou zvyklé na podmínky vysokohorského prostředí. Srážky zde přicházejí nepravidelně, takže si rostliny musejí vystačit s vlhkostí z častých mlh. Možná proto mají ochlupené listy, aby se na nich vzdušná vlhkost v noci a z rána lépe srážela. Vyplývá z toho, že některé druhy musejí obstát i při občasných krátkodobých nižších teplotách. Pochopitelně naší zimu by asi „nevydýchaly“.

Nebudu se omlouvat za to, že občas podobným způsobem zabloudíme i jinam, než jen mezi geofyty a sukulenty, ale mám docela radost, že i nesukulentní, velmi vzhledná rostlina z vysokohorského prostředí přežila v mé péči a zvládla se i rozmnožit. Tuším a vlastně dopředu vyhrožuji, že podobný úlet ze sukulentní oblasti nebyl úletem posledním a nějakou pro nás zajímavou rostlinu mimo svět sukulentů zase někdy v budoucnu na ZL najdete. R.

Summary:

Description and experiences with growing of  Petrocosmea rosettifolia from Yunnan.

Fotografie 2:

1.+ 3. Květy P.rosettifolia (The flowers of  P.rosettifolia)

2. Semenáčky P.rosettifolia (The seedlings of  P.rosettifolia)