ZEL(e)NÉ LISTY

Peperomia peruviana (Miquel) Dahlstedt (1900)

Fotografie 1:

1. + 2. Listy (The leaves)

........................................

Hlíznaté peperomie. Ještě donedávna alespoň pro mě nedostižný sen. Nádherné peltátní listy, maličko vykukující vrcholky hlízek. Nikdy bych netušila, že nastanou chvíle, kdy si za dostupnou cenu budu moci vybrat hlízky z nejrůznějších lokalit Peru a Bolívie. Listy droboučké, větší, okrouhlé i se špičkou, hlízky zploštělé, kulaté i všelijak boulovaté, no prostě nádhera, že se srdce sukulentáře jenom tetelí. Mezi podobné kytičkové skvosty patří i nevelká Peperomia peruviana, kterou se mi vloni podařilo nakoupit spolu s dalšími druhy v Praze – Letňanech. Báječně tak doplnily dva hlíznaté druhy z Mexika (P.monticola a P.gracillima – viz předchozí články), které se mi povedlo získat výsevem objednaných semen.

P. peruviana je druhem jihoamerickým, areál jejího rozšíření zasahuje do Kolumbie, Peru, Bolívie a na sever Argentiny. Jak už jsem zmínila, hlízička je to nepatrná a i v přírodě dorůstá maximálně tří centimetrů v průměru. Kromě vzhledu, tvaru a velikosti listů se peperomie liší i způsobem, jakým z hlíz vyrůstají kořeny. U P. peruviana je to podle encyklopedie z boků hlízky, kontrolu provedu v okamžiku, kdy se dám do přesazování. Listy jsou jako u většiny podobných druhů peltátní – štítovité, řapíky jsou dlouhé od 2 do 5 cm, čepele do 2 cm v průměru mají okrouhlý tvar. Naše mladá sbírková rostlina má listy droboučké, maximálně centimetrové a pod nimi je určitě ještě pidihlízka. Klasovité květenství je docela ozdobné, klásky i se stvoly jsou vysoké do 5cm (encyklopedie uvádí stvoly 2 – 5cm a klasy 2 – 6cm), jak vypadají, si prohlédnete na detailních fotografiích. Nevím zda všechny, ale většina peperomií by měla být samosprašná, poctivě tedy napomáhám sprašování a mám dojem, že u některých druhů i s pozitivním výsledkem. Semena P. peruviana by měla být elipsoidní (nevím, jak to napsat vhodněji, ale snad tušíte, co tím autor popisu myslel). Nakonec je to jedno, budu ráda, když vůbec nějaká budou.

S pěstováním se již musí maličko opatrně. Skupinku hlíznatých druhů mám ukrytou pod poličkou, aby na ně šlo jen dopolední či pozdně odpolední slunce a zalévám na sukulenty docela často – zhruba 2x týdně. Substrát obsahuje příměs rašeliny, měl by však zůstat slušně propustný. Přes zimní měsíce nechávám hlízky trochu odpočinout, zmírním zálivku a pokud peperomie shodí listy, přestanu zalévat úplně.

Pokud byste zatoužili po podobných hlíznatých lahůdkách, nejbezpečnější cestou je podle mě výsev, protože u vás vyklíčené rostlinky si nejsnáze zvyknou na podmínky, které jim můžete poskytnout. Pokud neseženete semena a máte možnost při nákupu vybrat si z dospělých rostlinek, vyberte si raději hlízky mladší, menší a tedy i lépe přizpůsobivé. Alespoň tak mi to poradil Holanďan Robert Maijer, nadšenec a odborník na rod Peperomia, člověk, který podle mého odstartoval peperomiový boom v tuzemských zemích a zároveň přivezl spoustu zajímavých druhů, které řada z vás nyní vlastní ve svých sbírkách. Díky němu a také díky Petrovi Pavelkovi, který dodnes nabízí nejrůznější druhy peperomií, už nemusím nádherné rostlinky obdivovat jen na fotografiích v knížkách. Stačí si dát trochu práce se sháněním semen či rostlin a i vy se můžete kochat křehkou krásou okýnkových i hlíznatých krasavic rodu Peperomia. R.

Summary:

Description and experiences with growing of tuberous Peperomia periviana.

Fotografie 2:

1. + 3. Kvetoucí rostlina (The flowering plant)

2. Květenství (The inflorescence))