Peperomia incana
Peperomia incana (Haworth.) Dietrich (1831)
<
Fotografie 1:
1. Nová větev (New branch)
2. Peperomia incana
3. List (leaf)
............................................
Abych potvrdila, že mezi peperomiemi nejsou jen okýnkové a v poslední době konečně i u nás dostupné kaudexní druhy, předkládám vám třetí formu tohoto obsáhlého rodu – druh se sukulentními listy. Je to stará známá Peperomia incana z čeledi Piperaceae, už odpradávna i u nás pěstovaná jako pokojovka (najdete ji často ve starších publikacích o pokojových rostlinách).
My jsme řízek dostali v jedné botanické zahradě, kde ji úspěšně množí právě nepříliš složitým řízkováním. Řízek měl dva vrcholy, zpočátku trochu chřadnul, takže došlo na preventivní rozřezání na dvě části, aby aspoň jedna měla šanci časem udělat kořeny v pemze, do které jsme je zapíchli. To se nakonec ukázalo jako velice prozřetelné, protože skutečně kořeny pustil jen jeden z nich. Pečlivý Jirka si řízku velice vážil pro odlišnost tohoto druhu, později ho zasadil do samostatného květináče a přiřadil k jeho dalším (v poslední době módnějším) kolegyním s okýnky a kaudexíky. Brzy se dočkal zaslouženého ovoce, řízek pustil nejen nové listy, ale vytvořil odnož u své báze a přidal k tomu nedlouhé klasovité květenství.
Nyní přichází čas povědět si o tomto druhu něco botanického, otevírám proto Eggliho encyklopedii, kde je tento druh zařazený. Rostlina pochází z jihovýchodní části Brazílie, kde roste jako polovzpřímený, hedvábně vlnatý polokeř až do 30cm výšky. Rostlina se řídce větví, vzpřímené větve mají kolem centimetru v průměru a později u báze rostliny poléhají (masité listy musejí být pořádná zátěž). Vzdálenost mezi střídavě rostlými listy bývá asi 1 až 2 cm. Listy rostou na řapících, dlouhých do 5cm. Oválná čepel jednotlivých listů má u báze srdčitý tvar a na koncích je zašpičatělá. Květenství se objevuje pod vrcholem větví, květy jsou sestavené do jednoduchého, nedlouhého hustého klasu (ten je typický pro většinu peperomií, jen u některých druhů může být rozvětvený).
Květenství však není největší ozdobou rostliny, tou jsou husté bílé chloupky na čepelích listů, zkrátka kytka je takový hebký sameťáček. Je skvělé, že tato suchomilná rostlina roste docela pomalu, takže pokud má podmínky šité na míru, určitě nebude dlouho utlačovat rostliny okolo. Když se dostane do vlhčího prostředí s horšími světelnými podmínkami, změní se ve vytáhlou košatou ošklivku s různě flekatými listy. Když si vzpomeneme na oblast, ze které pochází, můžeme odhadnout to, co bude ke svému životu potřebovat – teplo a sporadickou udržovací zálivku i v zimním období. Na přehnané sucho kytka reaguje žloutnutím a shazováním spodních listů, takže stonky zůstávají nepěkně vyholené. Při trvalém přemokření může uhnít od kořenů (to občas sukulentní peperomie dělávají), pak ji musíte rychle přeřízkovat a tím zachránit alespoň vršky větví.
Vidíte, i rostliny našich maminek a podle data prvního popisu určitě i babiček mohou být krásné a hravě doplňují své atraktivnější okýnkové a kaudexní kolegyně. R.
Summary:
Description and experiences with growing of Peperomia incana from Brazil.
Fotografie 2:
1. Detail květenství (Detail of inflorescence)
2. Peperomia incana
