ZEL(e)NÉ LISTY

Peperomia dolabriformis Kunth (1815)

Fotografie 1:

1. Detail listů (Detail of a leaves)

2. Peperomia dolabriformis

.........................................................

S peperomiemi se mezi sukulentáři v poslední době roztrhl pytel. Tento boom je způsobený rok od roku lepší nabídkou okýnkových i kaudexních druhů. Ještě před několika lety jsem jen mlsně nakukovala na stránky s cizími sbírkami, kde se již objevovaly druhy, o kterých se nám v našich krajích ani nesnilo. Rostliny často vypadaly jako z jiné planety, člověk nechtěl věřit, že podobné kousky vytvořila matička příroda. Dnes už jako semena či hotové kytky seženete spoustu druhů a nové stále přibývají. Je to i díky evropským pěstitelům, kteří se na rod Peperomia zaměřují a dodávají nové a nové druhy, pocházející i z lokalit v přírodě.

Peperomia dolabriformis je dnes už docela běžným druhem, i když mně se nějakou dobu jako druh vyhýbala. Rostlinu druhu P.dolabriformis podobnou jsme měli už nějaký čas ve sbírce, ale bohužel se z ní vyklubal mezidruhový kříženec mezi P.dolabriformis a P.nivalis. Pravou P.dolabriformis jsme dostali později od známého ze Slovenska. Rozdíl mezi „čistým druhem“  dolabriformis a křížencem je ve tvaru a velikosti listů. U P.dolabriformis jsou světlezelené polopřisedlé listy docela velké a hlavně mají nezaměnitelný člunkovitý tvar (dolabriformis znamená sekerovitý). Nakonec to můžete sami posoudit na srovnávací fotografii. Vyrůstají střídavě ze vzpřímeného rozvětveného stonku (jsou nahloučené hlavně v horní části větví), který může mít u starých rostlin až 2,5cm průměr u báze a víc než čtvrt metru do výšky. Na horní straně listů nechybí úzké průsvitné okénko.

V období našeho podzimu P.dolabriformis nakvétá rozvětveným terminálním květenstvím slušné délky (až 20cm). Rostlina je samosprašná, při troše snahy naděláme nějaká semena asi půlmilimetrové velikosti, která se po dozrání musejí sklidit dřív, než opadají pod rostlinu. Pokud bychom je seli, raději ne pod zářivkami, kde je na klíčení přílišné teplo. Já osobně nosím výsevy peperomií do sklepa, kde je kolem 10° C a v uzavřené krabičce ponechám semena osudu. Občas mi některé peperomie vyklíčily až po mnoha týdnech, kdy už byly v květináčcích povlaky řasy. Semenáčky jsou z počátku hodně drobné, chce to trochu trpělivosti, než dosáhnou pikýrovatelné velikosti.

Peperomia dolabriformis pochází z severoperuánské provincie Huancabamba (Piura). Rostlina je zvyklá na drsnější podmínky jihoamerických And, vyskytuje se až do téměř 2 tis. metrů nadmořské výšky. V zimě je dobré ji dopřát více klidu, zálivku tedy provádím nárazově, zhruba jednou za 14 dní a vždy jen v minimálním množství. Rostlina musí poznat, že by měla být v klidu i za cenu ztráty nejstarších spodních listů. V době vegetace je dobré rostlinu odřízkovat a mít ji ve dvou květináčcích, kdyby se s původní kytkou něco stalo. K úhynu původní rostliny může dojít nečekaně a dost rychle a jen horkotěžko se něco na poslední chvíli zachraňuje. A ztráta každé pěkné peperomie, byť by byla druhem běžným, je nepříjemná a hlavně zbytečná. R.

Summary:

Description and experiences with growing of  Peperomia dolabriformis from Peru.

Fotografie 2:

1. Rozdíl mezi P.dolabriformis x nivalis (vlevo) a P.dolabriformis (vpravo)

A diference between P.dolabriformis x nivalis (on left) and P.dolabriformis (on right)

2. Kříženec Peperomia dilabriformis x nivalis