ZEL(e)NÉ LISTY

Peperomia asperula Hutchison & Rauh (1975)

Při hledání starších fotografií k Jirkovu článku o D. sawdahense jsme se slzou v oku zjistili, že jsme během 20 let společného pěstování měli celkem dost druhů jiných pohledných keříčkových delosperem. Bylo to i tím, že se kdysi dalo objednávat z několika světových pěstíren, kam posílali své přebytky různí slavní pěstitelé. Kdeže ty časy jsou, dnes sice existují jiné servery, ale Jirkovo oblíbeným delospermám zde pšenka zrovna nekvete a naše výsevy pro náš občasný nezájem postupně mizely v propadlišti našeho (ne)pěstování.

Abych namířila také do vlastní řady- zrovna tak dopadla moje sbírka různých peperomií. Před mnoha lety jsem jich měla tolik, že vydaly na fotoknížku, ale zbyly z nich jen zbytky. Vloni mě napadlo kolekci zrenovovat, ale problém byl, kde vzít staronový „materiál“ (fuj, to je ošklivé mluvit o kytičkách jako o materiálu, tímto se jim omlouvám). Něco málo jsme dostali od kamarádů, ale to hlavní se štěstím přišlo vloni na burze v Belgii: jeden z prodejců zde nabízel nepříliš drahé řízky z řady okénkových peperomií. Chodila jsem k němu během akce tak dlouho, až jsem postupně doplnila všechny druhy, které jsem ještě nebo už neměla. Takto mi ze všech zdrojů přibylo možná 15 různých druhů, zatím tedy jen ve formě vrcholových řízků.

Jedním z nich je i Peperomia asperula, druh sbíraný ve dvou údolích (Valley of Otuzco a Valley of Rio Sana) na severu Peru trojicí J. K. Wright, R. M. Straw a P. C. Hutchison. Ten poslední z nich spolu se slavným Wernerem Rauhem tento druh před padesáti lety také popsal. Druhové jméno asperula znamená mírně drsná, což se jistě vztahuje ke spodní straně střídavě rostoucích listů, kde jsou při bližším pohledu k nalezení drobné hrbolky. Horní strana je průsvitná. Jak už to okénkové peperomie umí, dokáží měnit šířku okénka podle obsahu vody v listu. Droboučké květy jsou hustě nahloučené v rozvětveném terminálním klasu.

Rostlina se v přírodě vyskytuje na suchých a skalnatých místech a když si dáte práci s vyhledáním míst zaznamenaných herbářových sběrů, zjistíte, že roste v nadmořských výškách i třeba mírně přes 3000m. n. m. Musí tam být občas slušná zima, přesto bych mrazuvdornost rostliny neriskovala. Jeden podzim jsem pokus s mrazuvzdorností okénkových peruánských peperomií nechtěně provedla (pozdní úklid z venkovního přístřešku do skleníku) a určitě naposledy, protože se to některým vůbec nelíbilo. Takže chlad občas ano, ale mrazík raději ne. Zálivku snadno odhadnete podle vzhledu rostlin, při přílišném nedostatku vody se začnou zbavovat starých listů, zalévám tedy i v zimě, i když s delšími intervaly.

Jak jsme zjistili po revizi článků na ZL, například těch o různých peperomiích se zde v minulosti objevily už asi dvě desítky, přesto k nim pravděpodobně v brzké době určitě přibydou další.

R.