ZEL(e)NÉ LISTY

Pelargonium xerophyton  Schlechter ex Knuth

Fotografie 1:

1. Pelargonium xerophyton

2. Stonek P.xerophyton (The stem of  P.xerophyton)

.................................................................................................

Když před nějakým časem zpíval tehdy už zralý muž a skvělý bavič Waldemar Matuška píseň se sloganem „Hezkých žen je stále víc a víc..“, připadalo mi to tenkrát jakožto mladíkovi poněkud staromile legrační až kabaretní. Dnes už vím své a navíc se domnívám, že stejně jako na ženy to klidně může (aspoň u kytičkářů) platit i na kytky. Ano, těch krásných sukulentních potvůrek je tak nějak stále čím dál tím víc…. A taky už dnes vím, že je stejně nemůžu (a vlastně ani nechci) mít všechny. Tedy myslím ty kytky, ne ty ženy. A tak se stále víc učím většinově odolávat všem těm sukulentním (a v mém případě i cibulovým) novinkám a zajímavostem, abych jen sem tam nevydržel a podlehnul.

Téhle kytce jsem tedy podlehnul na první pohled a z počátku jsem ani nevěřil, že to může být pelargonium. Nejsem jejich sběratel a vlastně ani pěstitel, ale obdivovatel určitě, a když se některé povede, tak se přímo kochám. Některé velmi roztomile a masově kvetou, mně se však více líbí stromkovité druhy. Některé z nich jsou až trochu těžkopádně větvené, ale tohle Pelargonium xerophyton naplnilo moje představy o ideální sukulentní bonsaji. Snad vás o tomtéž přesvědčí přiložené fotokoláže. Mám rád, když se do kytky nemusí moc zasahovat a ona se přirozeně větví, košatí a pomalu i tloustne vlastně sama. A to tohle pelargonium zatím předvádí přímo skvěle.

Můj semenáček pochází z „atomové“ pěstírny p. Kleinmichela. Domovinou v přírodě je ve střední až jižní Namibii a zasahuje kousek i za hranice do JAR. Roste tedy v oblastech zimních a k tomu ještě velmi omezených srážek na dost exponovaných stanovištích. V přírodě tvoří hustý keřík o průměru až 45cm, který je širší než vyšší. Fotografie z namibijských lokalit (např. Aus), ukazují kompaktní spletený chomáč větví, které stíní samy sebe, a který umí přečkat i dlouhá období sucha, pochopitelně v bezlistém stavu. V naší kultuře dokáže vegetovat při občasných dodávkách vody v podstatě celý rok a s neopadavými listy. To je samozřejmě výhodné u mladých rostlin, kde toužíme po rychlejším nárůstu korunky. Bohužel to ale vede k určitému zeslabení výhonů a „vyčáchnutí“ . Zřejmě správnější postup je ctít přírodní cyklus této rostliny tak, jak je to v její domovině, tj. v létě ani kapku vody. Bude to asi bolet, zřejmě asi víc mě než tu kytku. Dojde k zaschnutí nejslabších konečků a lepšímu zahuštění koruny keříku. Větvičky budou méně měkké a lépe zdřevnatí. Po zahájení zálivky na podzim obrazí z více spících oček větším počtem nových zelených výhonů, na jejichž koncích pak na konci své sezóny na jaře bohatěji zakvetou. Je to sice pěstební spekulace, ale letos bych ji chtěl ověřit.

Tvar listů, vzhled pokožky i celkový habitus mé kytky vidíte na fotkách. Taktéž představu o malých a nečetných květech si uděláte nejlépe z detailu v koláži. Je to zatím mladá kytka s jedním květem, ale doufám,že s velkou budoucností. Když jsem se trochu zorientoval v literatuře našeho hlavního pelargonologa Honzy Gratiase, zjistil jsem, že v sekci Cortusina, do které P. xerophyton patří, jsou i další pohledné keříky podobného vzhledu. Nejpodobnějším druhem je Pelargonium desertorum. Když jsem jej letos na jaře uviděl ve sbírce druhého velkého pěstitele a znalce pelargonií Jardy Hušnera, zahájil jsem získávací (a přemlouvací) manévr s kladným výsledkem – odjížděl jsem od něj s jedným nádherným a vzácným semenáčkem. J.

Summary:

Description and experiences with growing of Pelargonium xerophyton from family Geraniaceae.

Fotografie 2:

1.+ 3. Květ P.xerophyton (The flower of P.xerophyton)

2. Pelargonium xerophyton